Stránky

úterý 28. května 2019

S.T.R.A.C.H.

Strach má každý, je tady odjakživa. Jak vy si představujete svůj vlastní strach? Já jako šedočerný mrak, možná trochu jako "vy víte kdo " z Harryho Pottera. Tehle černý mrak je pořád ve mně, sedí u mě, sleduje každý můj krok, vnucuje my myšlenky jako "To nedáš,"To je blbý," "Dyť to nemá smysl," "O co se snažíš," a tak dále.  

Dost často to vede až k panickým úzkostem, kdy se mi sevře srdce, stáhne čelist a já vím, že je zle. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Asi bych to nepřála žádnému nepříteli. Víte, že je vše v pořádku, ale nemůžete se zklidnit. Trvá to pár sekund, minut, někdy i dnů. 

Často s ním balancuju na hraně a někdy mám pocit, že mi zničí můj život. Občas ho nenávidím a jsem na něj naštvaná, vyčítám mu, že jsem kvůli němu přišla o tolik příležitostí, tolik možností, tolik radosti, tolik lásky, tolik lidí.... Někdy s ním diskutuju a snažím se ho přesvědčit, že spolu budeme žít v lásce a míru. Jak se mluví se strachem? Uvaříte si čaj nebo kafíčko, sednete se, zhluboka se nadechnete a řeknete: "Tak podívej se, milý strachu, jsi syčák, ničíš mi život. Co s tím uděláme? "

Někdy se dá ukecat a dovolí mi plnit si sny. Ale je to fuška a o tom asi život je...