Stránky

neděle 3. června 2018

Co mě naučil Jasper


Po týdnu stráveném ve Vancouveru jsme se vrátili zpátky do Jasperu. Cesta byla dlouhá a únavná. Ale všechno bylo jiný. Jasper je moje místo snů, ale má taky své pro a proti, proto jsem přemýšlela, co jsem se za ten měsíc naučila nebo si připomenula a je toho víc, než dost!

Nebuď povrchní!
Máme to všichni, vidíme člověka na ulici a už ho hodnotíme a škatulkujeme. A kdo říká, že to nedělá, tak podle mě lže. V Jasperu jsme bydleli s Tonym, mladým Kanaďanem, který tam bydlí asi 6 let. Tony je lehce zakulacený, hraje hry, potetovaný, má piercing v obočí, hulí a pije- hodně. Pracuje jako kuchař ve vyhlášené restauraci! Prostě jiná životní cesta, než máme my s Adamem. Ale za dobu, co jsme s ním strávili, jsme nezaznamenali žádný problém, byť jen sebemenší. Nikdy před tím jsem nepotkala tak dobrosrdečného člověka, zodpovědného a pracovitého jako je Tony! Půjčoval nám kolo svojí sestry, dělil se s námi o jídlo, vyprávěl nám zábavné historky. Do práce nikdy nezaspal, i přes to, že pařil počítačové hry dlouho do noci. A jednou na výletě nám dokonce chytil rybu, které se omlouval, že ji musí zabít. Adam mu na oplátku vyprávěl o Asii a vypadá to, že Tony skutečně vyrazí a možná se tam potkáme! Když jsme dorazili do Vancouveru, tak nám poslal sms, že se vátil domů, a že to není jako dřív, když tam nejsme a nás to rozbrečelo! Tony nás má rád a my máme rádi Tonyho. Jsme vděční za všechny společné chvíle a víme, že se s ním zase potkáme! Z čehož vyplývá, že se nevyplatí soudit lidi, pokud je člověk nezná! Mohdy člověk, který vypadá jako podivín, je ten nejlepší člověk pod sluncem!

Změny byly, jsou a budou...
Když jsem poprvé vystoupila na nádraží, cítila jsem, že je to jiné než v zimě. Šla jsem do jiného domu, nikde nebyl sníh, v práci nebyla moje japonská kamarádka Naoko, nechodila jsem venčit Jayku. A nakonec jsem zjistila, jak nostalgickou bytostí jsem se stala, a chtěla bych si udržet, to co bylo, ale to nejde. Vše se mění každý den, každou minutu a je to dobře. Ale musíme to vzít za správný konec a to je někdy oříšek! Znamená to ale,  že nikdy nevíme, co nás čeká za rohem!

Každá mince má dvě strany

Jasper je moje vysněné místo, přála bych si tam zůstat napořád. Je tam vysoká koncentrace milých lidí kolem jsou hory a klid. Ale, taky je tam sucho, hrozí rizika požárů a každoročně tam přijíždí davy turistů z celého světa a je tam draho. Navíc, pokud by tam chtěl člověk žít, musel by něco vlastnit, aby se uživil. A v zimě je tam zima, což není problém. Ale problém už je, že se tam nedá pořádně nic vypěstovat a vše je z dovozu. Malá perlička na závěr- na chlapeckém foru se řeší, že pokud chcete mít každý týden jinou holku v posteli, jeďte do Jasperu, neboť tam v létě přijíždí spousta nových nácnitelých slečen! Což mi připomíná humornou historku z natáčení, kdy jsme si s Adamem v poklidu snídali a hle, nějaká blondýnka vyšla z vedlejšího pokoje a hledala východ. Takže ano, náš další spolubydlící asi o foru věděl, neboť za ten měsíc jsem viděla holky nejmíň 3:-)

Neber si nic osobně

Jsem nejcitlivější člověk na planetě. Dojme mě, když mi Adam pošle kytku přec celou zeměkouli, robrečí mě, kdy vidím nějaké bezpráví a nemůžu s tím nic dělat. Nekdy se za to viním, ale stejně se nemůžu změnit. Má to spoustu výhod, ale taky mnoho nevýhod. Jedna z nich je, že si beru všechno moc osobně, i když to vůbec není o mně. To znamená, že když mi řekně někdo něco pro mě hnusnýho, říkám si, jak jsem špatná já a ptám se sama sebe, co jsem udělala špatně. BLBOST! Vůbec to nevypovídá o tom jaká jsem, ale vypovídá o tom, co ten člověk řeší. Snažím se na to dívat i z druhé strany, určitě jsem pro někoho na planetě kráva, protože jsem mu odsekla, neusmála se, odpověděla naštvaně a podobně. Určitě se to někdy v mém životě stalo. Takže ponaučení zní: Neber si nic osobně, ať Ti říká kdo chce, co chce, vůbec to nevypovídá o tobě. Důležité je věřit sám sobě a dokázat se podpořit, nikdo jiný to za nás neudělá. 

Ten, kdo nemá skoro nic, je nejštědřejší!

Znala jsem to z Asie, ale tady jsem si opět ozřejmila, že je to pravda. Máme přítelkyni Sarah. Sarah prodává v obchodě se suvenýrama, má postiženého syna a prodírá se životem, jak to jen jde. V podstatě nezná nic jiného než práci. Vždycky ji ale zářily oči, když nás uviděla a vždy za nás chtěla platit s tím že peníze jsou špatné. Jednou jsem ji doslova musela předběhnout při placení! A to doslova! A ona potom nechala servírce 3 dolary jako poděkování. Na rozoučenou nám Sarah dala spoustu věcí, za které jsme vděční. Sarah je zlatíčko, a jak řekla její kamarádka: je to nejmilejší člověk v celém Jasperu. A  je to navíc naše drahá kamarádka!








Žádné komentáře:

Okomentovat