Stránky

čtvrtek 29. března 2018

Polonahé Thajky a nekvalitní muzika- ať žije party!





Náš thajský učitel nás pozval na "dancing" party. Přesněji řečeno na závěrečnou oslavu. Pad totiž studuje online marketing, na Polytechnické univerzitě v Chiang Mai, shodou okolností nedaleko našeho bydlení. Ani já, ani Adam, nejsme party fanoušci. Hodně pití a málo spánku, to není nic pro nás. Kde jsou ty doby, kdy jsem vypila lahev červeného na posezení. Jenže i tak jsem špačkovala, že lahev vína stojí 10 dolarů v akci, tady stojí tak 20! V žádné akci, akce nejsou, dováží se z Australie. Takže lahev s klokanem stojí asi 400 - 600 Bathů, což znamená tak cca 300-400 na naše. Žádná sláva. O pivu ani nemluvě. Já pivu neorzumím, ale Ada tvrdí, že místní Chang a Leo jsou nic moc, ale Singha či importované Laobeer z Laosu ujde. Občas (chápej jednou měsíčně) si jednu plechovku koupíme, a potom ji "šérujeme". Prostě jsme lední medvědi, co nechodí na party a usínají před půlnocí.Jenže teď jsme na tu zatracenou akci museli. Jednak jsme se chtěli potkat s místními a druhak jsme nechtěli urazit Pada. Lístek stál asi 300 kč. A Pad nám ho dal zadarmo!

Vyrazili jsme asi kolem sedmé večer, Pad už nás netrpělivě vyhlížel před školou. Byli jsme jediní dva cizinci široko daleko- teda do chvíle, než jsme se seznámili s Gregem, Greg byl osmdesátiletý Holaňdan, žíjící v Thajsku skoro 10 let. Jeho manželka byla taková drobná Thajka v mikině Helly Hansen, s pusou od ucha a chytrým telefonem v ruce. Navíc uměla obstojně anglicky. Seděli s námi u červeného plastového stolečku ještě s dalšími Thajci, kteří se zpočátku dohadovali, že mají místa k našemu stolu ať jdeme pryč! Ne že bychom jim rozuměli, ale ono to zas nebylo tak težké. Zakulacený pán s brýlemi totiž rozhazoval rukama a mračil se na Pada. Ale naštěstí to nějak vyřešili a seděli jsme všichni u jednoho stolu.



Netrvalo dlouho a vypili jsme lahev místní whiskey. A já jsem k tomu splácala páté přes deváté. Adam se držel, má silnou vůli. Ale já jsem ochutnávač. A v momentě, kdy se přede mnou objeví spoustu rozmanitého, exotického jídla, jsem doslova k neudržení! Thajská klobáska, kuřecí plátek, vařená ryba a k tomu smažené banány, které se tady jí jako u nás chipsy. No, to dá rozum, když mají banánů víc jak brambor. Slané banány, banány barbecue, banány s lemon grass, ochutnala jsem všechno! A navíc jsme poprvé v životě měli v puse syrový burák!


Během našeho obžerství probíhala pevěcká soutěž. To nám bylo ještě do zpěvu. Jenže kolem 22 hodiny to začalo! Na podiu se objevilo asi 10 Thajek v tak krátkých sukních, že jsme viděli i jejich pestrobarevné spodní prádlo a pořádně to roztáčely! No, vypadalo to tak, že za zvuku absolutně kakofonní muziky kroutily zadky a tancovaly ala tančenice u tyče. S Adamem jsme se na sebe překvapeně podívali. Já měla strach, jestli moje šaty ke kolenům jsou vhodné a oni to roztáčely jako v nočním klubu! Nešlo mi to na rozum! Přes den se tu všichni tváří jako neviňátka, zahalení od hlavy k patě a se západem slunce je to všechno jinak.

Čas ubíhal nějak rychle. Stihli jsme ještě vyhrát hrneček- který jsme potřebovali jako sůl. Protože na něj krásně pasoval náš půjčený aeropress a my si mohli dělat kafíčko jinam než do kokosu. Kolem půlnoci jsme to zabalili a mně bylo špatně. Příště se snad poučím od Adama a budu taky tak zásadová, slibuju na mou duši, na psí uši, na kočíčí svědomí!

Po tomto úvodním výstupu nás Pad nahnal na pódium, že už to začíná. S Adamem jsme se vyšplhali nahoru  a snažili se kroutit do rytmu. Nalejme si čistého vína, vážně nám to nešlo. Ta hudba totiž byla šílená. Nejsem sice expert na hudbu, hru na klavír jsem vydržela sotva rok a horko těžko nakreslím noty. Ale tohle byla vskutku síla. Hudba, která se nedala k ničemu přirovnat a to poslední, co by se na ní dalo, bylo tancovat. Navíc za jeden song jsme museli platit 20 Bathů. My neplatili nic, neboť za nás platil Padův učitel- malý Thajec s ženskými rysy ve zlatavém oděvu, které nosili Králové ve 14. století. A do toho ty "sexy" Thajky. 


Žádné komentáře:

Okomentovat