Stránky

středa 29. března 2017

cesta za poznáním (kapitola sedmnáctá)


Chtěla jsem napsat knížku- inspirovat ostatní. Ale nakonec z mého nápadu sešlo. Jsem věčný snílek a optimista, takže jsem si nakonec řekla, že lidí na světě jsou miliony a věřím, že někomu můj cestovatelský deník stejně pomůže.Přeji si, aby to Vám všem, kdo to čtete, to bylo k užitku! Nevím, zda je v celém zápisníku nějaké ponaučení či co. Ale vím jedno, všechno je to pravda:).Tak si to užijte- třeba při čekání na letadlo nebo jen tak pro hezčí den:-)





Vstávám ve svůj oblíbený čas- v 6 ráno, a jsem pěkně rozlámaná. Ten rum před spaním mi prostě nedělá dobře! Stává se ze mě alkoholik, protože svoji pravidelnou konzumaci rumu omlouvám tím, že mám dovolenou a o dovolené je přece vše dovoleno. Nevím, kdo to řekl jako první, ale náramně se mi ta věta líbí! A co hůř, na mě sedí!

Je neděle, takže během snídaně diskutujeme s Oliverem o všem možném. Už z něho nemám strach! A dokonce si myslím, že on je se mnou rád. Minule mi říkal, že by chtěl mluvit tak plynně anglicky jako já, což zalichotilo především mému Egu, to se ví. Ale jinak? Cha, ta moje angličtina! Mám ještě co trénovat! Jeho zádům se ale dost ulevilo a z toho mám radost! Asi mám opravdu dar uzdravovat lidi nebo co. "Tak počkej, Markét, zase se tak nevychvaluj, " ozve se ten dotěrný hlas v mé hlavě a já ne a ne ho utišit.   Dneska se počasí střídá. Chvíli leje jako z konve, chvíli svítí slunce. Odpovídá to mé náladě. Připadám si lehce schizofrenní, neboť jedna část by tu chtěla zůstat, ideálně napořád a ta druhá se těší na kamarády, přátele a svoji rodinu. Těším se na to, až jim budu barvitě líčit svůj výlet do pralesa a taky na to, jak jsem byla na pikniku a viděla želvy! Těším se na to, že všechny své hosty budu vítat rumem. A uspořádám opravdovou karibskou párty. "Jo, to udělám, hned jak přijedu," napadne mě. Moje plánovací mysl se rozjela na plné obrátky. Jsem mistryně v plánování. Miluji plánování.

Zato boty jsou stále mokré, což mi neumožní zdolat další dobrodružný výlet s Aurelienem. Mám malinko obavu, zda uschnou alespoň do zítra. Během dopoledne se učím francouzsky a pozoruji Lily při hře. Ty děti jsou neuvěřitelné, vážně. Lily je úplně jedno, zda ji někdo pozoruje nebo ne, prostě tancuje na hudbu z televize a nahlas se směje, až ji Leo napomene. Leo má rád počítačové hry, tráví u počítače každou volnou chvíli a prostřednictvím skypu se domlouvá na taktice při střílečce. Nikdy mi to nic neříkalo, tyhle střílečky. Ale vžila jsem se do role pozorovatele: upíjím čaj z misky, ukusuji sušenku a zasněně je oba pozoruji.

Na oběd jsem si zašla do bufetu na hlavní třídě. Každý den jsem chodila kolem a vždy jsem si plánovala, že tam zajdu. a teď to konečně nastalo! Nedělní, rozlučkový oběd: Sedím nad hromadou rýže, klobásou a plněným "christophenem". Nejvíc nejlepší jídlo tady- plněný christophene! Chutná to jako sladká brambora, ale s tou masovou směsí vznikne v puse nenapodobitelná, ale vynikající chuť.

Odpoledne trávím v kavárně a na mé poměry si dnes doslova válím šunky. Nikdy jsem to neuměla a tady, na Guadeloupe, jsem překvapená, jak bravurně to zvládám! Naučila jsem se relaxovat, jenom tak sedět a pozorovat okolí a u toho upíjet horkou černou kávu a pozorovat ten šum kolem. Prostě si plně užívat přítomného okamžiku. Nikdy jsem to nedokázala pochopit a myslím, že teď to žiji. Nestresují mě žádné myšlenky, že jsem ještě neviděla to a tamto, že jsem něco neochutnala nebo co bude. To jsou dokonce "zabijáci pohody". Pomalu se vplíží do naší hlavy a než se nadějeme už v tom lítáme. Děsíme se námi vymyšlených scénářů a situací. A co je na tom nejvtipnější? Vše vzniká v naší hlavě, je to jen naše realita.

Odpoledne si hraju s Lily, nerozumíme si ani slovo, ale o to větší je to zábava. Občas během hry ucítím některý z unavených svalů. Ruce a nohy mi připomínají brodění řeky nebo šplhání po lijáně.


Dnes večeříme všichni společně. Je to můj poslední večer tady. Protože jsem se zmínila, že nevím, jak chutná sladký banán, banán jako brambory nebo "fryapa" Dina mi slíbila, že v rámci mého rozloučení, nachystá skutečnou guadeloupskou večeři! Miluju jídlo a hodování. Proto jsem se nejspíš narodila, abych si užívala jídlo ve společnosti ostatních. Poprvé ochutnávám sladký banán s kuřecím masem, je to tak zajímavá kombinace, že to snad zkusím i u nás.Bavíme se přitom o všem- anglicko- francouzsky. A jde to! Tatínek se mě ptá, jestli nechci přijet na Vánoce. Chci! Chci přijet se svým  ohromným kufrem Samsonite nejlépe napořád! Po večeři ještě ochutnáváme kakaový punč, díky němu přestanu cítit ty unavené mezilopatkové svaly.

Usínám za zvuku salsy, která se nese vzduchem z domu přes plot. Sakra, proč jsem to nevěděla dřív, možná bych se tam šla mrknout.

Dnešní den byl naprosto parádní. Z hosta jsem se stala rodinným přítelem, což mi oba dva (Oliver, Dina) během večeře neustále zdůrazňovali. Když si jenom vzpomenu, jak jsem se na začátku svojí cesty tak moc bála! Není nad to vykročit ze svojí komfortní zóny a dělat to co nejčastěji.






Žádné komentáře:

Okomentovat