Stránky

středa 15. února 2017

Cesta za poznáním (kapitola jedenáctá)


Chtěla jsem napsat knížku- inspirovat ostatní. Ale nakonec z mého nápadu sešlo. Jsem věčný snílek a optimista, takže jsem si nakonec řekla, že lidí na světě jsou miliony a věřím, že někomu můj cestovatelský deník stejně pomůže! Takže každou středu přidám jednu kapitolu. Nevím, proč zrovna ve středu. Asi proto, že dneska středa je. Budu ráda za "hejty" i "lajky" nebo i jiné komentáře. Přeji si, aby to Vám všem, kdo to čtete, to bylo k užitku! Nevím, zda je v celém zápisníku nějaké ponaučení či co. Ale vím jedno, všechno je to pravda:).Tak si to užijte- třeba při čekání na letadlo nebo jen tak pro hezčí den:-)



Nevím, jak jsem to udělala, ale probudila jsem se až po 7. ráno. Bez jakékoli pauzy uprostřed noci. Můj organismus asi pochopil slovo aklimatizace. Dnes si udělám volno! Vše nechám náhodě. Krom toho jdeme večer s Aurelienem na večeři! Chce, abych ochutnala mušli, která je k dostání pouze před Vánocemi. Předběžně jsme se dohodli na 7. hodinu večer. Půjdu poprvé na večeři a s místním!

Celé dopoledne si povídám s Dinou, řešíme různé věci. Vůbec mi nevadí, že nejsem někde venku a nepoznávám okolí. Proto ráda cestuju, abych byla co nejvíce v kontaktu s místními lidmi. Dřív bych vstávala v 5 ráno a vrátila se po půlnoci. Ach Bože, já jsem zmoudřela, díky za to!Odpoledne si hraju s Lily. Vypadá jako malý, černý andílek. Takže spíš asi malý Baltazárek. Ba ne, vypadá jako malá princezna, má růžové tričko a modrou sukýnkou,kudrnaté černé vlasy a bílé, mléčné zoubky, které mi neustále ukazuje. Do toho běhá po domě a ječí (V tu chvíli jsem neměla ani potuchy, že za půlroku se o ní budu starat celé dny... ) Ty děti jsou naprosto neuvěřitelné! A taky odpoledne dostanu svačinu- ládujeme se s Leem nutellou a sušenkami (a to jsem doma přísně odmítala sladké, no vážně). Je vtipné, že si vždycky vzpomenu na nějaké slovíčko a Leo vstane a hledá v tabletu překlad. Takhle tady funguje naše komunikace- přes google translate. A tatínek si myslí, jak dobře umím anglicky! Cha! 


Mezitím jsme se dohodli s Aurelienem na pevný čas, kdy mě vyzvedne. Přesně v 7 hodin večer mám stát před branou.Vzhledem k tomu, že jdeme na večeři, vezmu si sukni a tričko a taky se maličko namaluju, protože nikdy nevíš, koho potkáš, jak říká moje kámoška. Aureliem dorazí lehce po 7 hodině. Nervózní nejsem, protože mi funguje mobil, takže v půl bych mu asi už poslala smsku.Necháme auto kousek za radnicí a bloumáme městem. Nevěděla jsem kolik je tady restaurací, no řekněme spíš fastfoodu. Ale všude mají jenom kuře, žádnou mušli. Je fakt, že když jsem s Aurelienem (i když je nepatrně menší), tak na mě místní černoši koukají s respektem. Nikdo si na mě nedovoluje a nečestuje mě významným hvízdnutím. Mezitím couráme sem a tam, ale bez výsledku. Prostě mušle nikde!Aurelien rozhodne že pojedeme do St. Anne, neboť je tam prý báječně hodnocená restaurace, dle doporučení Tripadvisoru. "A navíc tam mají noční market, ten se Ti bude líbit, Marketa," slibuje mi.Cha, takže žádný market. Všechny stánky jsou již zavřené. Ach jo, povzdechnu si nahlas. Aureliena to očividně mrzí ještě víc než mě. Nedá se nic dělat,má to tak prostě být. Tečka. Přece na dovolené nebudu řešit, že něco nevyšlo dle mých plánů. Pro Krista!Vejdeme do restaurace, která mi připomíná restauraci někde na Sri Lance nebo v Indii. Malé dřevěné stolečky, trávově zelené plastové židličky a do toho zvuk cikád nebo čeho. Usadíme se vzadu v rohu. Moje první restaurace na Guadeloupe!Když servírka zjistí, že se bavíme anglicky, donese mi anglické menu! Poprvé za celou dobu! Je vidět, že St. Anne je turistické město. Nevím, co si vybrat, teda kromě mušle, kvůli které jsme přišli."Čučím" do toho meníčka, jako husa do flašky až do chvíle, než Aurelien prolomí to nepříjemné ticho a zeptá se mě, jestli mi může něco doporučit. S úlevou odpovím, že samozřejmě, že budu jenom ráda! Jako předkrm mi doporučí les accras, nemám tušení, co mi donesou, ale prý je to smažené, slané jídlo, plněné rybou. A taky rum, dám si rum s limetkou- tedy rhum plateur  a Aurelien si objedná Ti Punch-s ananasem. No a hlavní jídlo je jasné.Rum je teda poctivý, silný jako noha u pasu! Servírka mi ho donese ve skleničce od whiskey a navíc pořádnou dávku. Skoro se oklepu, když ho poprvé ochutnám.Mám dovoleno ochutnat od Aureliena a čertím se, protože jeho rum je sladší a chutná po ananasu. "Já ti to říkál, Marketa," dobírá si mě. Ano, říkal mi to,ale já jsem si tvrdohlavě přála zkusit  tohle.Po chvíli už se ládujeme le accras. "Jak se to jí?" ptám se při pohledu na šest malých smažených kuliček na talíři a misku bílého čehosi. "Normálně" ušklíbne se Aurelien, "prostě to namočíš a sníš." "Prostě to namočíš a sníš, jasně," opakuji po něm. No, při prvním soustu mám pocit, že to rybu vidělo z rychlíku, ale budiž. Chutná to jako mastné, slané vdolky, hádám, že složení bude podobné. Ale pro zkušenost dobrý.Jídlo je tu zanedlouho. Z dálky to vypadá jako nějaké vepřové maso v čínské omáčce nebo guláš. Tak toto je to slavné "Lombí". Slečna servírka mi to donesla s rýží a Aurelien mi radí, ať si mušli namočím do rýže, že je to potom lepší. Dám na jeho doporučení (výjimečně) a už se láduju. Mám ostych, nevím co mě čeká a bojím se, že to bude chutnat jako držky- ty přímo nesnáším. A ono to chutná jako maso, a navíc kuřecí. Nemám tušeni, jaká to je mušle, že by svatého Jakuba? Odborník na mušle tedy rozhodně nejsem.Během večeře se ptám na to, proč nechtějí mluvit Francouzi anglicky a taky na vzdělávání. 


Jak stoupá alkohol v krvi, tak je u nás v koutku veselo. Zvlášť v momentech, kdy se mě můj nový kamarád snaží naučit zeleninu ve francouzštině a já jeho souhlásku Ř. Okolí nevnímám, jsme tu jen my dva a džbánek vína. Vlastně ne, čas od času se zasměje někdo u stolku odnaproti , kde sedí dva černoši. A to ještě není zdaleka konec, ještě nás čeká le dessert!Objednám si desert s názvem sweet potato, tedy sladká brambora a Aurelien flambované banány. Mezitím, co čekáme na objednané deserty, je náš džbánek prázdný. Myslím, že jsem asi trochu opilá, v tom horku ztratí člověk kontrolu hned!Za pár minut před nás servírka postaví naše objednávky. "Teď foť," pobízí mě Aurelien nadšeně. Nechápu proč, ale jen do chvíle, co servírka zapálí jeho banány. Už chápu ten název! Můj desert je skromný- prostě obyčejný muffin!Při placení mě Aurelien pozve na desert a servírka nám nabídne banánový likér na účet podniku. Nabídka, která se neodmítá mě bude stát asi ranní nevolnost.Když se vrátíme ke stříbrnému Peugetovi, jsem už značně společensky ztahaná, ale troufám si říct, že Aurelién na mě skoro nic nepoznal!Do Le Moule bloudíme jako vždycky a můj francouzský kamarád si ze mě utahuje, že neznám ani cestu domů. Neznám, ale netrefila bych ani za střízliva. Jsem nejhorší navigátorka na světě!


Před dveřmi stojím asi 10 minut, nedokážu za Boha otevřít ty zpropadené dveře! Už se rozhlížím po dlaždičkách, kde si ustelu. Nevím, jak jsem to dokázala, ale odemkla jsem! Nakonec se mi to přece jen podařilo!Myslím, že i myška by byla hlasitější, když se  pomalu drápu do schodů. Hlavně vypít alespoň litr vody, napomínám se.  Ale ve výsledku jsem spokojená!Za takto prožitý den bych se byla schopná doma trestat, ale usoudila jsem, že nicnedělání je čas od času taky potřeba. 


A můj dnešní poznatek? Neboj se vyzkoušet něco nového, nebuď konzerva!



Žádné komentáře:

Okomentovat