Stránky

neděle 25. prosince 2016

Nejkrásnější Štědrý den



Letošní Vánoce jsem zůstala doma a vůbec jsem se na ně netěšila! Přála jsem si zase někam odjet, někam hooodně daleko, ale nevyšlo to...Na jednu stranu jsem vyráběla vánoční dárky, chystala výzdobu, ale na druhou jsem je vůbec nechtěla. (Já opravdu někdy nevím co chci...)Den před Štědrým dnem (asi po hodinovém, hodně výživném telefonátu s moji blízkou kamarádkou) jsem se ale zařekla, že to bude můj nejkrásnější den! A ejhle, najednou jsem v hlavě měla spoustu inspirativních myšlenek, plánů a nápadů...No, pravda je, že když jsem se ráno ospale podívala z okna a na prázdný hrníček od svařeného vína vedle mě, tak se mi vstávat vůbec nechtělo. Ale moje nápady mě prostě doslova vyhnaly z postele. Skoro v pyžamu jsem vyrazila do obchodu a málem jsem díky ledovce hodila záda už před domem. Nikdy jsem si to nakupování tak neužila, jako v tento den. Prostě mě spontánně napadlo, že vytvořím dva balíčky s jídlem - jeden dám večer před popelnici a druhý ke kostelu. A potom děj se vůle Boží... (Jasně, někdo by mohl namítnout, jak alibistický počin to je. Ale já jsem z toho měla opravdovou nefalšovanou radost). Chodila jsem po obchodě a vybírala, co bych tak asi mohla koupit. Připadala jsem si jako ve zlatnictví a najednou ten nákup potravin nabral úplně jiný rozměr! Základ byl jasný: chleba, šunka vínko. Ale nějaká ta mlsota k tomu by vůbec nebyla k zahození. Nakonec jsem vybrala vánoční perníčky a k tomu ještě pět lahví vína - pro sebe a lidi, co mám ráda. Takže můj nákupní košík vypadal  velmi vtipně. Ve frontě se na mě otočil postarší pán a šibalsky se usmíval a paní pokladní ze mě byla vskutku přepadlá: nejprve se podívala na můj vysmátý obličej, poté na můj nákup a nakonec jsem ji dorazila úplně, když jsem ji podávala ruku s přáním hezkého Štědrého dne. (Řekla bych, že na to prodavačky v českých zemích nejsou zvyklé...) Ale víte co bylo krásné? Že po mě to zopakovali ostatní nakupující!




Domů jsem se doslova doklouzala. Kdyby mě pozoroval někdo z okna, jistě by se usmíval i bez kapky alkoholu, jak jsem musela vypadat a cinkání z batohu muselo být slyšet na míle daleko. Všem, kdo mě potkali, muselo být jasné, co to vláčím v batohu! Před vchodem jsem to už málem neustála a v mých představách jsem ležela na chodníku, v kaluži  červeného vína. Naštěstí to byly ale jenom představy! Při vytahování klíčů jsem potkala sousedku od naproti. Nikdy se nepotkáváme!Já jsem měla takovou radost, že jsem se na ní vrhla a objala jí s tím, že ji přeju krásné Vánoce- pomalu ani nestihla zareagovat, chudinka.
Doma jsem si v rychlosti jsem nachystala vánoční balíčky, ohřála zbytek vína ze včera (Ne, nejsem alkoholik- zatím:-)), nakrájela máslovou vánočku a pustila si The Christmas carol v originále a bez titulků. (jak já jsem ale dobrá:-) ).



Asi kolem poledne se zastavil přítel mojí sestry pro vánoční dárek pro sebe a svoji rodinu. Koupila jsem jim italské suroviny, protože mi bylo jasné, že jejich maminka samoživitelka by je nikdy nekoupila- neměla by na ně prostě peníze. Chtěla jsem to udělat naprosto nezištně (Vždyť se ani neznáme, nikdy jsme se ještě nepotkaly. A kdo si kupuje 15 deka šunky za 150 korun každý den? (Posílám peníze na Unicef nebo Lékařům bez hranic, ale není někdy lepší udělat něco pro lidi ve svém okolí? Které znáte? Věděla jsem, že si nemohou dopřávat a napadlo mě, že tohle by jim mohlo udělat radost a jak jsem se posléze dozvěděla, tak to mamince vykouzlilo úsměv na tváři a možná doposud neví, jak se ten drahý balíček pod ten stromeček dostal:-)). 
S klukem mojí ségry jsme si připili panákem z Guadeloupe a řekli si, že je vlastně fajn, že se máme- po milionu letech dosti zvláštního vztahu. (Nene, žádný Friends with benefits nebo cokoli dalšího, jen to mezi námi bylo dosti povrchní a brali jsme se jako: Hm, ty seš ségra mojí holky a Jo jasně, ty seš ten kluk, co randí s mojí ségrou...) Ty Vánoce mají něco do sebe! Poděkoval mi a oba jsme věděli, jak super to je. On dokázal přijmout drahý dárek a mně udělalo ohromnou radost vědomí, že někdo ochutná něco, co by si nikdy nemohl dovolit. Myslím, že v tu chvíli jsem měla vlhké oči...


Odpoledne jsem vyrazila s mým taťkou do kina (i když to vypadalo, že se mnou vůbec do kina jít nechce a mně to bylo líto). Byla jsem za to vděčná, objala ho a řekla jsem mu, že děkuji za nejkrásnější vánoční dárek. To, co odpověděl on, nenapíšu. Patří mezi lidi, kteří neumí najevo dávat své city a neuvědomí si, že někdy řeknou něco, co Vás může zranit. 



Cestou z kina jsem se zastavila v kostele a zapálila tam svíčku - za sebe, abych se uměla dobře rozhodnout a jasně věděla, co chci. Prostě naprosto spontánní nápad. A i přesto, že nejsem křesťan, tak každý rok na Vánoce do kostela zajdu. Navíc cestou domů z kostela začalo sněžit. Nejprve lehounce, a potom začaly padat opravdové vánoční, sněhobílé vločky. Tak co víc si člověk může na Vánoce přát?
K večeru, ještě před tím než jsem vyrazila ke své rodině na večeři, jsem zavolala svým blízkým přátelům, abych jim poděkovala, že mě mají rádi a jsou tady. Uvědomila jsem si, jaký je to dar. Ne,to není samozřejmé, že člověk může zvednout telefon a na druhé straně není hluchý tón, ale někdo kdo Vám odpoví, upřímně a bez okolků řekne co si myslí a vy před ním nemusíte hrát žádnou habaďůru, jak jste stateční nebo snažit se být lepšími, než ve skutečnosti jste. Prostě Vás berou takové, jací jste! Občas se divím, že po tom všem, co o mě vědí, tak se mnou ještě kamarádí... (Dobře, tak to byl další okamžik, kdy se mi zalily oči slzami a je to vůbec špatně?)




K našim jsem to vzala oklikou přes kostel, na chvíli jsem se tam zastavila,položila papírovou tašku na schody a popřála Veselé Vánoce tomu imaginárnímu člověku, který si balíček odnese. (Ano, budu naivní a budu si představovat, že to dostal někdo, kdo to opravdu potřebuje. Vždyť kde bychom potom byli, kdybychom nevěřili, že dobro ještě pořád exituje)? Bylo to zvláštní- stála jsem tam jako socha v absolutním tichu a vnímala tu tajemnou atmosféru.

K večeři jsme zasedly asi kolem sedmé. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že mamka, která vždycky hysterčila a plašila, byla teď v naprostém klidu. Dokonce sama umazala svůj vánoční ubrus a ještě se usmála s tím, že je stejně nevyžehlený, a že z toho nebude dělat drama. Při přípitku jsem ji řekla, že si toho neskutečně vážím, a že jsem za to nesmírně vděčná, že je v pohodě!Přála jsem si nedostat žádné dárky, ale stejně jsem je dostala:-). A při tom rozbalování se mi porovnaly myšlenky a vše mi dávalo najednou smysl.





Tohle byl můj nejkrásnější den, jakkoli to může znít. Magický den, splněná přání. Došlo mi, jak je pro mě nesmírně obohacující dělat něco pro druhé lidi, a i když si mnohdy připadám jako sobec, který neustále řeší sebe, tak vím, že to tak není, že mám v tomhle prostoru taky svoje místo a dokážu udělat hezčí den i těm ostatním. Každý z nás jsme takový, jaký jsme a v tom je to kouzlo, nejen o Vánocích!Proč jsou lidé vnímavější, pravdomluvnější, ohleduplnější citlivější jenom na Vánoce? Proč se lidé více usmívají, otevírají svá srdce, jenom jeden den v roce? Chtěla bych zažívat Vánoce každý den...

Žádné komentáře:

Okomentovat