Stránky

středa 7. prosince 2016

Cesta za poznáním (kapitola první)


Chtěla jsem napsat knížku- inspirovat ostatní. Ale nakonec z mého nápadu sešlo. Jsem věčný snílek a optimista, takže jsem si nakonec řekla, že lidí na světě jsou miliony a věřím, že někomu můj cestovatelský deník stejně pomůže! Takže každou středu přidám jednu kapitolu. Nevím, proč zrovna ve středu. Asi proto, že dneska středa je. Budu ráda za "hejty" i "lajky" nebo i jiné komentáře. Přeji si, aby to Vám všem, kdo to čtete, to bylo k užitku! Nevím, zda je v celém zápisníku nějaké ponaučení či co. Ale vím jedno, všechno je to pravda:).Tak si to užijte- třeba při čekání na letadlo nebo jen tak pro hezčí den:-)




Myslím, že mé cestování začalo v momentě, kdy jsem byla přijata na 2. Lékařskou fakultu a po ukončení gymnázia jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem nakonec strávila dalších 6 let. Během studia jsem cestovala s tehdejším přítelem. Jako studenti jsme se vypravili převážně do evropských destinací, nicméně neméně krásných. Prozkoumali jsme chorvatské ostrovy jako Lastovo a Vis, švédské jezero Rogen na lodičkách a jih Norska jako kočovníci pod stanem. Asi naši poslední společnou, dá se říct rozlučkovou cestu, jsme naplánovali Bali. No, koupili jsme si letenky (strašně předražené letenky) a sešli se s pár lidma, co tuto destinaci navštívili před námi. V té době jsem vnímala, že kromě letenek se nemusím skoro o nic starat. Pravdou ale zůstává, že jsem několikrát zařizovala ubytování a většinou se dohadovala s místníma o cenách. Ano, byla jsem ten zlý policajt. Po rozchodu jsem se vypravila za kamarádem na jih Francie a za sestřenkou do Skotska, a potom do Izraele. Nikdy jsem ale nikde nebyla úplně sama. Postupně jsem se dopracovala k tomu, že jsme  navštívily s kamarádkou Srí Lanku. Nějak jsem si vždy přála se tam vypravit a ani nevím proč. Bylo to úchvatné dobrodružství. Potkala jsem spoustu zajímavých lidí a s některými jsem v kontaktu doposud. Od návratu z této asijské země jsem měla problém začlenit se... Každý den jsem se vracela zpátky a přemítala a  vymýšlela jak to udělat, aby takhle člověk mohl žít pořád. Srovnávala jsem jejich myšlení, smysl života a klimatické podmínky s těmi našimi. Pravdou zůstává, že cestování Vám otevře oči a převrátí Vám život vzhůru nohama a to doslova.  Nemyslím tím, zaplatit si zájezd a o nic se nestarat, ale mám na mysli zaplatit si letenku, půjčit si papírového průvodce a očekávat, co nového přinese zítřek. Poznat nové lidi a komunikovat s nimi jinak než ve svém rodném jazyce (v mém případě převážně v angličtině, i když na Bali jsem se snažila i balijsky), ochutnat místní jídlo, zkrátka poznat něco nového. Každopádně od doby návratu jsem byla v meziprostoru. Práce, kterou jsem před tím milovala, mi připadala cizí. Žila jsem jako tělo bez duše. Zaregistrovala jsem se na Couchsurving (Webová stránka, slučující podobně nastavené lidi, kteří nabízejí přespání zadarmo) a ukázalo se, že to bylo správné řešení. Vždy jsem přemýšlela o Novém Zélandu. Bohužel, nenašla jsem doposud nikdy dostatek odvahy opustit svoji práci, fajn byt, přátele a vydat se sama do neznáma....Během léta jsem ale potkala Sama, Novozélanďana, který u mě v bytě strávil 2 dny. Kam se poděly strachy, že neumím anglicky? Rozplynuly se jako dým. Strávili jsme spolu 2 úžasné dny v Jizerkách a navíc jsem mu ukázala moje město z jiné perspektivy. Sam byl přesně ten typ člověka, který rok šetřil, dal výpověď a vyrazil směr Evropa. No wau!  A  jak tehdy řekla moje kamarádka: "Nevadí, že nejedeš na Zéland, Nový Zéland přijel za Tebou." Prostě někdy se změny dějí tak rychle, že na ně ani nestihnete zareagovat.  Léto jsem trávila neustálým hledáním letenek a vymýšlením co budu dělat dál. A během podzimu mi Vesmír parádně nahrál. Začátkem září se na internetu objevila levná letenka na Guadeloupe - francouzský department, který jsem znala z jednoho cestovatelského časopisu. Narazila jsem na něj na vysoké, ale letenka pro mě byla tehdy finančně nedostupná. Vnitřně jsem ale  věděla, že tam chci, neumím říct proč, ale věděla jsem, že tam chci. Pamatuji si, jak jsem listovala časopisem a náhle jsem narazila na pár barevných obrázků a informací o Guadeloupe. Snažila jsem se již tehdá vyhledat pár informací a případně letenky, ale nakonec zvítězilo Bali. Nyní jsem měla příležitost. Navíc, slavila jsem kulaté narozeniny a co může být pro cestovatele hezčí dárek? Jsem člověk, který neustále  přemítá a přemýšlí a snaží se najít tu nejlepší cestu. (Občas je to na palici, no fakt:-)). Stálo mě to mnoho  promarněných příležitostí, ať už vztahových nebo pracovních. Tentokrát jsem se rozhodla, že to nedopustím! I přesto, že jsem nad tím přemýšlela neustále, když jsem uviděla poslední výzvu, rozhodla jsem se, že pojedu! Prostě je to Evropská Unie, proboha! To přece zmánku! Takže letenka koupena a ihned potom se ve mně ozval můj starý kamarád strach a už mi kladl neoblíbené otázky typu: "Jak to řekneš svému negativnímu okolí, zmákneš to? A Ty umíš francouzky?" Zprvu jsem ho ingnorovala, ale poté jsem byla nucena vést s ním neustálý spor. "Brzdíš mě," říkala jsem mu. "Já to chci zmáknout  sama, prostě to potřebuju. Posune mě to dál..." Vzpomněla jsem si na větu jednoho známého a ta mě dost uklidňovala: "Markét, každý by měl jednou za život někam absolvovat cestu úplně sám...."Dobře, letenku máš a co dál?" ptala jsem se sebe sama. "No, tak se podíváme, jak to vypadá s Couchsurvingem," řekla jsem si. Nabídek je sice mnoho, což mě na jednu stranu nesmírně uklidnilo, ale na druhou stranu je zapotřebí brát v potaz, kdy se lidé přihlašují. V momentě, kdy je jejich účet již pár měsíců v nečinnosti, se nedá se předpokládat, že Vám někdo bryskně odpoví. Vyhlédla jsem si tam jednoho pána, který bydlel v hlavním městě, ale podle všeho uměl jenom francouzsky a já v té době uměla jen merci. (Dokázala jsem to použít i v momentě, kdy jsem v Paříži dupla někomu na nohu.) No, dobře, zkusila jsem taky jednu paní anglicky mluvící, která se mi omluvila, že bohužel.  "Nevadí," uklidňovala jsem sebe samu. Zkoušela jsem ještě procházet airbn., (Webová stránka, kde za určitý  poplatek bydlíte u místních. V dnešní době celosvětově hojně využívána). A podařilo se! Paní, u které jsem si zařídila ubytování v Sante Anne mi slíbila, že pro mě možná dojede i na letiště. Stačilo se jen zeptat. Jak úžasné! Nyní jsem byla o malinko klidnější, měla jsem ubytování na první tři dny, letenku, tak co víc si člověk může přát.Takže  jsem si řekla: "Bude to dovolená, o které každý sní a já ji zažiju! "

2 komentáře:

  1. Moc pěkné čtení, těším se na další kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Zdravím Markét, moc krásný článek. Letíme na Guadeloupe za 14 dní a ráda bych se Vás chtěla zeptat, zda byste nám neřekla, kolik rumu se dá přivézt a jaký doporučujete? Četla jsem, že jste si ho také vezla. O Guadeloupe je málo článků či průvodců a vesměs obsahují totéž, o vývozu nikde nic, a to ani na ministerstvu. Děkuji a ať máte spoustu dalších inspirativních článků

    OdpovědětVymazat