Stránky

středa 14. prosince 2016

Cesta za poznáním (kapitola druhá

Chtěla jsem napsat knížku- inspirovat ostatní. Ale nakonec z mého nápadu sešlo. Jsem věčný snílek a optimista, takže jsem si nakonec řekla, že lidí na světě jsou miliony a věřím, že někomu můj cestovatelský deník stejně pomůže! Takže každou středu přidám jednu kapitolu. Nevím, proč zrovna ve středu. Asi proto, že dneska středa je. Budu ráda za "hejty" i "lajky" nebo i jiné komentáře. Přeji si, aby to Vám všem, kdo to čtete, to bylo k užitku! Nevím, zda je v celém zápisníku nějaké ponaučení či co. Ale vím jedno, všechno je to pravda:).Tak si to užijte- třeba při čekání na letadlo nebo jen tak pro hezčí den:-)

Tak jo, přesně takhle to vypadalo celý měsíc před odletem, až do doby, kdy jsem si zabalila batoh. Panika střídá radost a vnitřní klid zase vyšilování...

Měsíc před odletem


Dnes je to přesně měsíc před odletem. Pocity? Smíšené. (Nevím, zda to záleží i na současném špatném hormonálním nastavení mého organismu). O mém plánu skoro nikdo neví. Cha, komu bych co vyprávěla, když jsem sama tak vystrašená? O Bože....Neumím francouzsky, nebudu mít auto a nemám skoro nic zařízené. Už vidím naše, jak mi to rozmlouvají a jsou vyděšení víc než já sama. Dobře, zítra řeknu v práci, že si vezmu volno...


3 týdny předem odletem


Momentálně mám chaos ve svém bytě a ve svých myšlenkách a snažím se to postupně urovnávat. Takže pěkně od lesa. Uklízením vlastního bytu si utřídím i myšlenky. (Tak se to alespoň všude píše). Začátkem týdne jsem obeslala asi 20 žádostí na Couchsurfing. Odepsali mi asi jen 2 lidé, ale i to beru jako nesmírný úspěch. Dost mě to uklidnilo, ale ze všech stran na mě doléhají protichůdné informace o cestování. Na jedné straně, že žena nemá cestovat sama, na druhé straně si čtu o sebeřízení a o strachu. Takže vyberte si.  Okej, vybrala jsem se si že nechci být v "Dark side", přece nejsem srab, no ne? (Asi jsem, ten největší...)


2 týdny před odjezdem


Prožila jsem báječný víkend - hráli jsme Monopoly, slavila jsem cizí narozeniny a vařila jsem rodině. Taaaakže 2 týdny do odjezdu. Co na to říct? Pocity jsou opět smíšené, občas panická hrůza s nádechem neznáma, občas vnitřní klid, že to prostě bude v pořádku a občas hodinové telefonáty s mým kamarádem, který mě neustále uklidňuje (Díky, Péťo..). Prý už jsem jako dospělá. Hm, ale já si připadám stejně jako malé dítě, co ho posílají na tábor. Přibývají odpovědi na Couchsurfing, což je fajn. Vypadá to, že v St. Anne se uvidím s jedním anglicky mluvícím  týpkem, což pro začátek není vůbec špatný. Zarezervovala jsem si raději celý první týden- od pondělí do neděle. Prostě pro klid vlastní duše. Ano, jsem srab. Cestovat na divoko se vším všudy ještě zdaleka neumím. (Sakra, vždyť v Asii jsme neplánovali skoro nic). Paní, kterou jsem si vybrala v Le Moule neumí asi anglicky- píše mi pouze francouzsky, což je zajímavé.  Rozumím 2 slova z celé konverzace. Naštěstí existuje google translate:-).  Bude to zajímavé...Jinak se dnes chystám prozkoumat letiště, případně napsat dalším lidem, mrknout  se na  francouzštinu, cvičit... No, činností dost na 24 hodin, vždycky jsem bývala perfekcionistka.  Každopádně zítra odjíždím do Prahy a v pátek tam mám zajímavý seminář, tak se moc těším.... 


Týden do odletu ( a hezky po dnech)


Pondělí


Dnes je to přesně za týden, co odjíždím. Pocity? Smíšené, jak jinak. Ba ne, myslím, že se docela těším. Sleduju hodiny a říkám si, tak za týden touhle dobou budu v Paříží čekat na letadlo.Za týden touhle dobu....Co bude vlastně za týden? Je až úsměvný, jak plánujeme, vymýšlíme co budeme dělat a kdy, když ani nevíme, co bude zítra...


Úterý


Dnes ráno jsem se dozvěděla, že mě Corinne, moje první ubytovatelka, vyzvedne na letišti. Potvrdila to na sto pro, na psí uši, na kočičí svědomí, takže to beru jako holý fakt. Jsem klidná, naprosto klidná - až do večera. Ségra mi dnes řekla, že by takhle nikdy neodjela. "Cože?" vytřeštila jsem na ní oči. I přes značný věkový rozdíl je pro mě ségra vzor klidu a míru a harmonie. Já jsem ta střeštěná, impulzivní a  nervozní, ona klidná a vyrovnaná. Jsme jako Jin a Jang. I přesto, že to myslela jako kompliment, vzala jsem si to dost osobně- jak jinak a obklopil mě strach. Přiznejme si to - ohromný strach. Se smíšenými pocity usínám....


Středa


Těším se, ano strašně se těším. První týden mám zajištěný a to mě uklidňuje. Mám vytištěnou mapu pařížského metra, letenku. Přichystanou malou kupičku a  taky mám rýmu a zjistila jsem, že tam právě teď prší. Ne, ne, ne, pozitivní afirmace:-).


Čtvrtek


Dnes ráno jsem se vzbudila s rýmou a kašlem, bylo mi dost mizerně celý den, který jsem strávila na gauči - ne na svém, ale jako malá holčička jsem se přemístila do bytu svých rodičů. Všichni už všechno vědí. Když jsem to říkala babičce, ptala se mě nadšeně s kým jedu. (Asi si myslela, že jedu na předsvatební cestu nebo co. A já ji takhle zklamu...) Nechala jsem ji nejprve hádat, a když vyzkoušela všechny co znala a já stále pokyvovala hlavou, jakože ne, vzdala to. Po tom, co jsem ji sdělila holou pravdu, vypadalo to, že bude mít tlak přes 200. Druzí prarodiče to vzali statečně a navíc mě v tom patřičně podpořili. Nikdy bych nevěřila, jak energeticky náročné může být, když něco předstíráte, zjistila jsem, že si to vůbec neužívám. A já tajila a předstírala víc než měsíc. Na otázky : A ty se nebojíš?" Jsem hrdě odpovídala: "Jasně, že ne, těším se." Mnohdy jsem normálně lhala. Ach jo, za tohle nejspíš skončím v pekle. (I když hodné holky se dostanou do nebe a ty zlobivé kam chtějí) Ale já chci odletět na Guadeloupe!A jinak rozhodně zítra nepůjdu do práce a rozhodně budu v posteli celý den. Budím se ve tři ráno, jsem zpocená a teče mi z nosu. To jsou zajímavé vyhlídky. Začínám věřit, že psychika a fyzická stránka jsou propojené. 


Pátek


Dnes ráno je mi ještě hůř. Volala jsem do práce a odpoledne na mě doléhá panika. Zvládnu to? Je to kdo s koho, panika pro dnešek vyhrává. Neustála jsem to. Jsem srab a lituju se, jak jsem neschopná. K večeru už nemám sílu na nic, sporadicky si přichystám pár věcí a zalezu si do postele.



Sobota


Panika, vnitřní mír, střídá se to, počasí tomu nepřidává- prší, mlha, typicky podzim. Píšu ještě pár lidem z "gauče", ale nic. Takž zvažuji další nabídky na airbnb. Až k večeru se mi ozvala jedna paní. Juchů...zase se ten šedivý obláček bezmoci rozplývá...



Neděle


Už zítra! takže už zítra...Množství nezbytností jsem se snažila snížit na minimum, ať se s tím zbytečně netahám. Musím říct, že v balení jsem se neskutečně zlepšila. Zatímco na Bali jsem cestovala s velkou krosnou ,na Guadeloupe letím se 2 tričkama.. V noci jsem obdržela další dva maily od hostitelů, což je velmi příjemné! Můj zdravotní stav se rapidně zlepšil. Dostala jsem od své duchovní učitelky ještě bylinky na cestu a vím, že je tolik lidí, kteří mi fandí a mají mě rádi. Takže to jinak než dobře dopadnout nemůže....


Pokud za dopadnout dobře bereme v potaz i variantu, že se s brekem vrátím domů a už nikdy nevystrčím boty ze své rodné vlasti. Asi překračuju svoji komfortní zónu. Aha, tak o tomhle se píše v chytrých knihách. Tak okej, vzhůru do neznáma...

Žádné komentáře:

Okomentovat