Stránky

středa 28. prosince 2016

Cesta za poznáním (kapitola čtvrtá)

Chtěla jsem napsat knížku- inspirovat ostatní. Ale nakonec z mého nápadu sešlo. Jsem věčný snílek a optimista, takže jsem si nakonec řekla, že lidí na světě jsou miliony a věřím, že někomu můj cestovatelský deník stejně pomůže! Takže každou středu přidám jednu kapitolu. Nevím, proč zrovna ve středu. Asi proto, že dneska středa je. Budu ráda za "hejty" i "lajky" nebo i jiné komentáře. Přeji si, aby to Vám všem, kdo to čtete, to bylo k užitku! Nevím, zda je v celém zápisníku nějaké ponaučení či co. Ale vím jedno, všechno je to pravda:).Tak si to užijte- třeba při čekání na letadlo nebo jen tak pro hezčí den:-)





Ráno je mi o dost lépe. Díky Bohu! Jsem vděčná a děkuji za to. Představa, že strávím dovolenou svých snů v mrákotách a mými jedinými přáteli se stanou hleny v mém krku,mě vskutku vyděsila. Takže první den dovolené, jak s ním naložit? Nejprve bych se měla každopádně nasnídat. Přichystám si snídani a odnesu si ji s sebou na zahradu. Je něco málo po 8 hodině a slunce mi dává jasně najevo, že jsem v Karibiku. Chtěla bych napsat domů, aby to všichni věděli! Já jsem v Karibiku, to je neskutečný! Nefunguje mi ale wifi a jsem z toho asi zbytečně nervózní. Člověk najednou zjistí, jak je na té zpropadené technice závislý.

Během dne totiž řeším, jak se dostanu autobusem jinam, do jiného města. Nebude to tak snadné, jak jsem si myslela. Zastávky tu neexistují a jízdní řád znají asi jen vyvolení. Každopádně během dopoledne se dozvídám o Corinne spoustu zajímavých věcí.Jedna z nich je, že pařila na Kubě a tancuje salsu. I přesto ale na mě působí  jako vyhořelá profesorka němčiny, což i ona sama přiznává. Na jedné straně je zastánkyní zdravého životního stylu a přehnané čistoty, na druhé straně ráno polyká hrst prášků. Možná je to zrcadlo ke mě samotné - na jedné straně chci žít radostně a dělat to co mě baví, na druhé straně v sobě mám přehnaný perfekcionismus. Corinne mi navrhuje, že se se mnou půjde podívat k moři, což se mi zdá jako fajn nápad.  Ze silnice odbočíme po lesní cestě a procházíme karibskou divočinou. Slyším šumění moře, což znamená, že moře je blízko. No, přiznejme si, netrefila bych sem ani zdaleka! Sice to tady zdaleka nevypadá, jako v časopise nějaké vyhlášené cestovky, ale chci si to užít i tak. Bílý písek je pokrytý řasami - prý pochází z Brazílie, ale kdo ví...

 Nevadí, stejně se vykoupu, vždyť kdo by řešil řasy v listopadu? Kromě řas leží v moři ještě palmy i s kořeny. Wauu, koupu se v listopadu v karibském moři. Když si uvědomím, kde jsem, začnu jančit jako malá holka. Zpátky jdeme svižnou chůzí, neboť  Corinne si uvědomí, že má být v 17 hodin u fyzioterapeutky. Cestou zpět si v křoví všimnu pohozeného červeného kufru. Popadne mě panika. Corinne to komentuje: " Dívej, další kufr, co ukradli turistům..."  . Bezva, hned se mi uleví. Marky máš co si chtěla, pomyslím si. Myslíš negativně a dějí se Ti negativní věci. Když dorazíme domů, Corinne se mě zeptá, zda s ní nechci zajít večer na piknik. Briskně odpovídám, že bych byla moc ráda!  Na piknik vyrážíme před 21 hodinou. Stavujeme se v St. Anne pro pizzu. Vůně křupavého těsta se line do dáli. Rozhodla jsem se, že pizzu platím já - za pohostinnost a možnost poznat místní piknik. Původně jsem předpokládala, že pizzu i objednám, ale  záhy zjišťuji, že nerozumím ničemu kromě Margarita a paní prodavačka mi dá jasně najevo, že anglicky se mnou bavit nebude. Paráda...Přijde mi, že mi Corinne vidí  snad i do hlavy, neboť celou situaci komentuje slovy: "Asi budeš překvapená, ale mnoho lidí zde anglicky nemluví." Ano, to jsem věděla, ale že ani na hlavní třídě v St. Anne si neobjednám něco k snědku, tak to jsem vskutku nepředpokládala...Znovu se mě snaží ovládnout negativní myšlenky a především strach, jak to tady sama zvládnu. Bože, vždyť se tu ani nenajím! Ne, Markét, chlácholím se. Zvládla si přestoupit v Paříži, odletět přes oceán a hlavně jsi tady, tak si to sakra užívej. Bude to všechno v pořádku! Na pláž dorazíme kolem 21.30. Nezmůžu se na nic jiného, než na wauu,no teda...

Lidi stojící, sedící, bavící se, usmívající se a vedle u patníku parkoviště vidím provizorní stoly, které se prohýbají nad tou spoustu jídla. Zprvu nevím, kam tu naši pizzu položíme. Corinne mě představuje a všichni se smějí a snaží se navázat hovor. Hm, ale na to, abych jim rozuměla opravdu neumím francouzsky! Všichni tady hovoří pouze francouzsky, takže to pro mě znamená, že jim předříkám svoji naučenou frázi s úsměvem: Promiňte, nerozumím, hovořím pouze anglicky. Mluvíte anglicky? A je po rozhovoru a rozhostí se to trapné ticho.No nic, jdu obhlédnout to jídlo, hlad už teda mám. Připadám si tu ale stejně jako Alenka v říši divů, jsem na opravdovém pikniku na pláži  "Markét, Zkus tohle, to jsou moje domácí těstoviny," uslyším za sebou. Vážně? Slyším angličtinu? V duchu se zaraduji. Slovo dalo slovo a už se bavím se speciální pedagogožkou, která si myslí, že je u nás válka a postarším osteopatem, který je mi sympatický. Děkuji, vesmíre! Po chvíli se k nám dokonce přidá postarší chlápek, který snad s jednou Češkou chodil. Jen doufám, že to není  francouzská, balící technika. Hbitě si prohrábnu vlasy, aby si všiml mého blýskavého prstýnku, co zdobí můj prostředníček. Já vím, mnozí by si řekli : ale kdeže holka, to  si vážně myslíš, že tvůj fígl zafunguje?" Ano, zafungoval. Mezitím, co konverzujeme o různých tématech, ochutnávám místní speciality a popíjím víno. Díky alkoholu, který koluje v mé krvi, se osmělím a tancuju salsu. Prostě normálně pařím a dokonce mám svého soukromého učitele! S osteopatem se ke konci večera velmi spřátelíme, takže odcházím s jeho mobilním číslem v mém telefonu. Ulehám v 1 ráno s pocitem, že nic nemůže být lepší, zažila jsem úžasný večer a doufám, že detailní vzpomínky z dnešního večera se zaryjí do mé paměti navždy.
Kdyby tohle měl být nejhezčí den z mé dovolené, tak proč ne, beru!

Žádné komentáře:

Okomentovat