Stránky

středa 23. listopadu 2016

Chtěly jsme do New Yorku, ale skončily v Brně


Ach ty plány, člověk si v mysli dopředu vymyslí celý scénář a nakonec je všechno jinak. Na jaře jsme plánovaly sesterský podzim v New Yorku. Já jsem toužila zažít Den Díkuvzdání a sestra zase prožít Black Friday Do toho všeho se cpát hamburgery, jako typičtí Američani a vůbec si užívat Ameriku po americku. Jenže člověk míní, Vesmír mění. Takže to nakonec dopadlo úplně jinak a rozhodly jsme se, že si prodloužený víkend užijeme v Brně.

Proč zrovna Brno? Já miluji střed města a sestra tam ještě nikdy nebyla. Tak proč ne. Nic jsme neplánovaly, pouze jsem zajistila ubytování poblíž centra. Do Brna jsme dorazily ve čtvrtek po obědě, i když nás všichni strašili, že po D1 pojedeme nejméně 4 hodiny. Jenže podobné se přitahuje, takže jsem se soustředila na to, jak cesta proběhne v pohodě, a že ve 13.30 budeme tam. A co myslíte? Ve 13.25 jsme vystupovaly před Grand hotelem a rovnou do kaluží. Lilo jako z konve, že by ani psal nevyhnal. Jenže co nám zbývalo, když jsme se chtěly ubytovat? I přes občasné kontroly v mapě,  jsem nás místo pod Špilberk dokázala zavést k morovému sloupu. Ano, v Čechách se mi to stává běžně, i přes to, že dokážu sama letět přes oceán a neztratit se. Naše ubytování se skrývalo v malém anglickém domečku blízko centra. Upřímně? Zůstaly bychom v něm bydlet napořád! Prostě jsme si místo letenky dopřály vilu s bazénem a terasou. Vzhledem k pokročilým odpoledním hodinám se zlehka ozýval i náš žaludek, takže jsme rovnou zamířily do Výtopny. I přes sestřiny obavy, že je svátek, ošklivo a tím pádem bude všude přeplněno, jsme si mohly vybrat stůl a byli jsme skoro jediní návštěvníci. Pokud jste nikdy nebyli v žádné pobočce, rozhodně doporučuji! Málokoho nezaujme restaurace, kde Vám nápoje přiveze vláček s lokomotivou. K tomu jeden vege-burger (vždyť jsme přece plánovaly New York) a bylo po obědě. Déšť kupodivu zlehka ustal, takže courání městem se zdálo jako dobrý plán a k večeru jsme zavítaly do doporučené Dobré čajovny. Zpočátku to vypadalo, že místo nebude k mání, ale nakonec jsme na tom vyzrály a "urvaly" místo na "pódiu".  Ani jedna nekouříme, ale čajovna bez vodní dýmky? To je jako suchý chleba bez másla. Jak by řekl kdejaký byznysman, dostaly jsme se rázem do "flow" a přestaly vnímat čas. Večer jsme zakončily párky s hořčicí a chlebem a u filmu jsme popíjely červené víno a tu tam pojedly malou kuličku sýra.

Druhý den jsme se vzbudily kolem osmé- tedy já.  Moje staré já by nás honilo z postele a šup do města. Kdežto moje nové dokázalo polehávat do devíti, pak vylezlo, zacvičilo si a dovolilo sestře odpočívat do deseti. Na mou duši, vyrazily jsme těsně po snídani a dle středoevropského času lehce před polednem. Vydaly jsme se přímo na Špilberk, pod kterým jsme bydlely. Byla zima, foukal vítr a poprchávalo. Sestra zhodnotila situaci nevinným výrokem: "Hm, myslela jsem, že je v Brně líp, než u nás v horách." Mě napadlo, že pokud je v Brně takhle, tak u nás musí zákonitě sněžit. Procházkovým tempem jsme pokračovaly k Masarykově univerzitě a prošly všechny soudy ve městě, a že jich tam je! Nejsme rozená architektka, ale troufám s říct, že majestátní budovy soudů nebo univerzit mají své osobité kouzlo. Oklikou jsme se dostaly až na Zelný trh, tedy "Zelňák" a zašly na oběd do Nok Nok. Z vnějšku mi restaurace připomínala vyšší cenovou kategorii, ale když jsme se usadily a prohlédly si jídelní lístek, zjistily jsme, že "meníčko" za 125 kč je v pohodě. Já zvolila klasiku- kuře s rýží a kuřecí vývar. Sestra si vybrala lokše s brynzou a slaninou. "Jasně, to si dej," povzbuzovala jsem ji, "to Ti bude chutnat, to jsou halušky." A ono ne! Brňák by se mému úsudku možná vysmál, ale já, holka ze severu vážně netušila, že nám donesou plněné palačinky. Takže dobrá zkušenost pro příště! Abych to shrnula, celkový dojem vynikající, číšník, u kterého jsme platily, byl rozený sympaťák. Takže se vším všudy se oběd povedl. A co s načatým odpolednem? Na večer jsme měly rezervaci do Baru, který neexistuje. Vyplnit čas mezitím nebylo složité, počasí nám nepřálo, byly jsme zmrzlé a unavené, tak proč nezajít domů na kávu? V našem propůjčeném ubytování jsme rozmrzly, odpočinuly si a nachystaly do baru. Asi jsme obě měly vysoké očekávání, ale musím konstatovat, že nás návštěva malinko zklamala. Drinky obyčejné, ceny naopak vysoké a navíc seděly jsme před vitrínou s alkoholem. Celkový dojem nic moc. K domovu jsme se odebraly již kolem deváté. Jenže po cestě k domovu jsme míjely bar od stejného majitele. Já osobně bych si baru skoro nevšimla, pokud nevíte, kde přesně ho hledat, tak nevím, nevím. Ale sestra nás dovedla k těm správným dveřím. Doporučuji nenechat se odradit zvonkem a momentem, kdy čekáte pár minut a nikdo Vám nepřijde otevřít. Potom, děj se vůle Boží. (A mě mají tam nahoře obzvlášť rádi!) "Doorman" nás pozval dovnitř s  tím, že místo pro dvě se vždycky najde. Usadil nás na kožený gauč vedle toalet a čekaly jsme. V tu chvíli jsem nevěděla, zda mám jásat nebo brečet. Jásat proto, že jsme se dovnitř dostaly v rekordním čase a brečet proto, že tím to asi skončilo a dál se nikdy nedostaneme. Ale po deseti minutách jsme se posunuly na bližší gauč, dostaly zelený čaj a mohly jsme pozorovat, jak vousatý pán slušně odmítá nově příchozí. Ano, do baru neberou rezervace a dovnitř se dostanou jen "vyvolení". Po chvíli jsme byly vyzváni, abychom se odebraly nahoru. Slovo wau by k vyjádření asi bylo málo.  Dostaly jsme menu, což byla vlastně dřevěná deska, na které byly na drátku napíchnuté různé předměty- od dřevěného hurvínka, přes gumovou kachničku po kompas. Zadání znělo jasně: vyber si dle nálady.  Pokud někdo nemá rád překvapení, může si na spodní straně přečíst, co všechno obsahuje jeho zvolený drink. My milujeme překvapení a chtěly jsme být skutečně překvapené. Název Panda cirkus je naprosto příhodný a atmosféra se nedá popsat slovy. To se musí prostě zažít! Myslím, že to byla naše odměna.

Třetí den pršelo od rána, ale zlehka. Vzhledem k tomu, že jsme si na tento den naplánovaly odjezd, ani nám to nevadilo, prostě jsme zašly do Melounového cukru na snídani a do kabaretu Špaček na lehký branch. V melounovém cukru Vás zaujmou dortíky, které se zlehka krčí ve skleněné vitríně. Pokud milujete sladké, rozhodně neodolejte. Já, kávový barbar, jsem si objednala dvojité Latte Machiato a ořechový cheescake a sestra, protřelá milovnice kávy sáhla po Lemurovi se závazky. Ani jedna z nás jsme nebyly zklamaná. Tak jo, já trochu, protože jsem se nastavila na slanou snídani. Ale rozhodně za svoji rozmrzelost neviním Melounový cukr. Prostě jsme byly jenom ve špatnou dobu na špatném místě. Zato ve Špačkovi jsem si to patřičně vynahradila: ovocný Dilnah a knedlíky s vejcem, byla pro mě nejlepší volba. Servis vynikající, obsluha usměvavá. Co dodat? Prostě parádní rozloučení s moravskou metropolí.

Celkově jsme si to užily. Sice jsme nezažily pravé Díkuvzdání, jak jsme původně plánovaly, ale kdo říká, že si ho neužijeme třeba příští rok? Sama za sebe jsem byla překvapená, jak si zvládám "užívat den" bez potřeby vstávat brzy ráno, honit památky a celkově jet na maximální výkon. Naopak, i přesto, že lilo jak z konve, my jsme s ploužily centrem a nasávaly atmosféru.
Sečteno a podtrženo i tady u nás je krásně... 

3 komentáře:

  1. Ahoj, muzu se zeptat odkud jsi? Nebo jste:) pisete ze severu, konkretne severu Cech? Take pisu blog, cestuju a zajimam se o alternativu, ja jsem konkretne ted v Usti nad Labem :))

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Vendy, tak jsme od sebe docela daleko...Já se v Čechách vyskytuji hodně v Praze, případně v Libereckém kraji:-)

    OdpovědětVymazat
  3. aha, tak zase to neni tak hrozne, já myslela že třeba nekde na severu u hramic v horách ci neco :)) premyslím, ze bych rada nekdy usporadala nejake male setkání, potkání s lidmi co cestují a zajímají se o podobné věci... mohlo by to být zajimave coz?

    OdpovědětVymazat