Stránky

středa 23. listopadu 2016

Chtěly jsme do New Yorku, ale skončily v Brně


Ach ty plány, člověk si v mysli dopředu vymyslí celý scénář a nakonec je všechno jinak. Na jaře jsme plánovaly sesterský podzim v New Yorku. Já jsem toužila zažít Den Díkuvzdání a sestra zase prožít Black Friday Do toho všeho se cpát hamburgery, jako typičtí Američani a vůbec si užívat Ameriku po americku. Jenže člověk míní, Vesmír mění. Takže to nakonec dopadlo úplně jinak a rozhodly jsme se, že si prodloužený víkend užijeme v Brně.

Proč zrovna Brno? Já miluji střed města a sestra tam ještě nikdy nebyla. Tak proč ne. Nic jsme neplánovaly, pouze jsem zajistila ubytování poblíž centra. Do Brna jsme dorazily ve čtvrtek po obědě, i když nás všichni strašili, že po D1 pojedeme nejméně 4 hodiny. Jenže podobné se přitahuje, takže jsem se soustředila na to, jak cesta proběhne v pohodě, a že ve 13.30 budeme tam. A co myslíte? Ve 13.25 jsme vystupovaly před Grand hotelem a rovnou do kaluží. Lilo jako z konve, že by ani psal nevyhnal. Jenže co nám zbývalo, když jsme se chtěly ubytovat? I přes občasné kontroly v mapě,  jsem nás místo pod Špilberk dokázala zavést k morovému sloupu. Ano, v Čechách se mi to stává běžně, i přes to, že dokážu sama letět přes oceán a neztratit se. Naše ubytování se skrývalo v malém anglickém domečku blízko centra. Upřímně? Zůstaly bychom v něm bydlet napořád! Prostě jsme si místo letenky dopřály vilu s bazénem a terasou. Vzhledem k pokročilým odpoledním hodinám se zlehka ozýval i náš žaludek, takže jsme rovnou zamířily do Výtopny. I přes sestřiny obavy, že je svátek, ošklivo a tím pádem bude všude přeplněno, jsme si mohly vybrat stůl a byli jsme skoro jediní návštěvníci. Pokud jste nikdy nebyli v žádné pobočce, rozhodně doporučuji! Málokoho nezaujme restaurace, kde Vám nápoje přiveze vláček s lokomotivou. K tomu jeden vege-burger (vždyť jsme přece plánovaly New York) a bylo po obědě. Déšť kupodivu zlehka ustal, takže courání městem se zdálo jako dobrý plán a k večeru jsme zavítaly do doporučené Dobré čajovny. Zpočátku to vypadalo, že místo nebude k mání, ale nakonec jsme na tom vyzrály a "urvaly" místo na "pódiu".  Ani jedna nekouříme, ale čajovna bez vodní dýmky? To je jako suchý chleba bez másla. Jak by řekl kdejaký byznysman, dostaly jsme se rázem do "flow" a přestaly vnímat čas. Večer jsme zakončily párky s hořčicí a chlebem a u filmu jsme popíjely červené víno a tu tam pojedly malou kuličku sýra.

Druhý den jsme se vzbudily kolem osmé- tedy já.  Moje staré já by nás honilo z postele a šup do města. Kdežto moje nové dokázalo polehávat do devíti, pak vylezlo, zacvičilo si a dovolilo sestře odpočívat do deseti. Na mou duši, vyrazily jsme těsně po snídani a dle středoevropského času lehce před polednem. Vydaly jsme se přímo na Špilberk, pod kterým jsme bydlely. Byla zima, foukal vítr a poprchávalo. Sestra zhodnotila situaci nevinným výrokem: "Hm, myslela jsem, že je v Brně líp, než u nás v horách." Mě napadlo, že pokud je v Brně takhle, tak u nás musí zákonitě sněžit. Procházkovým tempem jsme pokračovaly k Masarykově univerzitě a prošly všechny soudy ve městě, a že jich tam je! Nejsme rozená architektka, ale troufám s říct, že majestátní budovy soudů nebo univerzit mají své osobité kouzlo. Oklikou jsme se dostaly až na Zelný trh, tedy "Zelňák" a zašly na oběd do Nok Nok. Z vnějšku mi restaurace připomínala vyšší cenovou kategorii, ale když jsme se usadily a prohlédly si jídelní lístek, zjistily jsme, že "meníčko" za 125 kč je v pohodě. Já zvolila klasiku- kuře s rýží a kuřecí vývar. Sestra si vybrala lokše s brynzou a slaninou. "Jasně, to si dej," povzbuzovala jsem ji, "to Ti bude chutnat, to jsou halušky." A ono ne! Brňák by se mému úsudku možná vysmál, ale já, holka ze severu vážně netušila, že nám donesou plněné palačinky. Takže dobrá zkušenost pro příště! Abych to shrnula, celkový dojem vynikající, číšník, u kterého jsme platily, byl rozený sympaťák. Takže se vším všudy se oběd povedl. A co s načatým odpolednem? Na večer jsme měly rezervaci do Baru, který neexistuje. Vyplnit čas mezitím nebylo složité, počasí nám nepřálo, byly jsme zmrzlé a unavené, tak proč nezajít domů na kávu? V našem propůjčeném ubytování jsme rozmrzly, odpočinuly si a nachystaly do baru. Asi jsme obě měly vysoké očekávání, ale musím konstatovat, že nás návštěva malinko zklamala. Drinky obyčejné, ceny naopak vysoké a navíc seděly jsme před vitrínou s alkoholem. Celkový dojem nic moc. K domovu jsme se odebraly již kolem deváté. Jenže po cestě k domovu jsme míjely bar od stejného majitele. Já osobně bych si baru skoro nevšimla, pokud nevíte, kde přesně ho hledat, tak nevím, nevím. Ale sestra nás dovedla k těm správným dveřím. Doporučuji nenechat se odradit zvonkem a momentem, kdy čekáte pár minut a nikdo Vám nepřijde otevřít. Potom, děj se vůle Boží. (A mě mají tam nahoře obzvlášť rádi!) "Doorman" nás pozval dovnitř s  tím, že místo pro dvě se vždycky najde. Usadil nás na kožený gauč vedle toalet a čekaly jsme. V tu chvíli jsem nevěděla, zda mám jásat nebo brečet. Jásat proto, že jsme se dovnitř dostaly v rekordním čase a brečet proto, že tím to asi skončilo a dál se nikdy nedostaneme. Ale po deseti minutách jsme se posunuly na bližší gauč, dostaly zelený čaj a mohly jsme pozorovat, jak vousatý pán slušně odmítá nově příchozí. Ano, do baru neberou rezervace a dovnitř se dostanou jen "vyvolení". Po chvíli jsme byly vyzváni, abychom se odebraly nahoru. Slovo wau by k vyjádření asi bylo málo.  Dostaly jsme menu, což byla vlastně dřevěná deska, na které byly na drátku napíchnuté různé předměty- od dřevěného hurvínka, přes gumovou kachničku po kompas. Zadání znělo jasně: vyber si dle nálady.  Pokud někdo nemá rád překvapení, může si na spodní straně přečíst, co všechno obsahuje jeho zvolený drink. My milujeme překvapení a chtěly jsme být skutečně překvapené. Název Panda cirkus je naprosto příhodný a atmosféra se nedá popsat slovy. To se musí prostě zažít! Myslím, že to byla naše odměna.

Třetí den pršelo od rána, ale zlehka. Vzhledem k tomu, že jsme si na tento den naplánovaly odjezd, ani nám to nevadilo, prostě jsme zašly do Melounového cukru na snídani a do kabaretu Špaček na lehký branch. V melounovém cukru Vás zaujmou dortíky, které se zlehka krčí ve skleněné vitríně. Pokud milujete sladké, rozhodně neodolejte. Já, kávový barbar, jsem si objednala dvojité Latte Machiato a ořechový cheescake a sestra, protřelá milovnice kávy sáhla po Lemurovi se závazky. Ani jedna z nás jsme nebyly zklamaná. Tak jo, já trochu, protože jsem se nastavila na slanou snídani. Ale rozhodně za svoji rozmrzelost neviním Melounový cukr. Prostě jsme byly jenom ve špatnou dobu na špatném místě. Zato ve Špačkovi jsem si to patřičně vynahradila: ovocný Dilnah a knedlíky s vejcem, byla pro mě nejlepší volba. Servis vynikající, obsluha usměvavá. Co dodat? Prostě parádní rozloučení s moravskou metropolí.

Celkově jsme si to užily. Sice jsme nezažily pravé Díkuvzdání, jak jsme původně plánovaly, ale kdo říká, že si ho neužijeme třeba příští rok? Sama za sebe jsem byla překvapená, jak si zvládám "užívat den" bez potřeby vstávat brzy ráno, honit památky a celkově jet na maximální výkon. Naopak, i přesto, že lilo jak z konve, my jsme s ploužily centrem a nasávaly atmosféru.
Sečteno a podtrženo i tady u nás je krásně... 

středa 9. listopadu 2016

Feldenkraisova metoda očima fyzioterapeutky

S Feldenkraisovou metodou jsem se poprvé potkala při studiu. Jak už to bývá, prostě si mě našla. Koketovala jsem s myšlenkou, že vyberu veškeré úspory a odjedu ji do Vídně studovat. Nakonec z toho sešlo a v budoucnu? Uvidíme...

Co to je?
Zakladatelem je vědec, Moshé Feldenkrais. I přesto, že byl původní profesí fyzik, inklinoval ke sportu- k judu. A možná jeho vlastní problémy s koleny, kdy mu lékař predikoval nejistou operaci, ho přivedly ke zkoumání nervového systému a vlastního JÁ a neurolasticity. (Neuroplasticita v jednoduchém přiblížení znamená, že můžeme přetvářet náš mozek, což je jedna z věcí, proč například lidé po nějakém vážnějším zranění mají možnost na zlepšení pohybu, ale i ostatních funkcí lidského těla).  Pan Feldenkrais své poznatky zkoušel na sobě, než své učení šířil do světa. Přišel na mnoho věcí, jednou z nich bylo například i to, že opakováním se pohyb stává jednodušším. (Většina z nás se do prvního roku života vyvíjela podobně, jenže potom jsme se každý věnovali něčemu jinému- někdo tančil, někdo hrál počítačové hry, někdo maloval.... A kdo z nás dospělých vnímá, kde má uloženou lopatku, když si jde zalít kafe? Většina z nás se soustředí pouze na cíl, než na to, jak daný pohyb provádí). Proto Feldenkraisova metoda působí mimo jiné i na mozková centra, kde je uloženo vnímání našeho těla. Takže v podstatě základem jsou pomalu prováděné pohyby, abyste měli možnost si daný pohyb plně uvědomit a procítit. Měly by být prováděny jenom v takovém rozsahu, který je Vám příjemný a během cvičení by se mělo hodně odpočívat, protože pro mozek je to docela "nálož stimulů." Jednoduše řečeno je to učení prostřednictvím pohybu. V životě dostáváme kdejaké životní lekce, ale v tomto případě se jedná o pohybové lekce. Máte dvě možnosti, jak si na vlastní kůži vyzkoušet Feldenkraisovu metodu-buď ve skupinové lekci (Awareness through movement- pohybem k sebeuvědomění nebo individuálně, kdy pohyb provádí terapeut a jedná se o funkční integraci).

Vlastní zkušenosti
Přes první oťukávání na škole a a načtení spousty literatury, jsem se na to snažila podívat očima fyzioterapeutky. Přišla jsme na to, že jsem se vždycky snažila své klienty a pacienty narovnat do nějakého "fyziologického" ideálu. Kdežto u Feldenkraisovy metody dáváme mozku podněty a stimuly a je na něm, jak s tím naloží, U někoho to trvá den, u někoho rok, u někoho celý život... Feldenkrais se na člověka dívá jako na individuálního jedince, který má emoce a psychiku. V jeden den jsem zažila oboje- dopoledne jsem "ležela" na podložce a pomalu se otáčela na bok a odpoledne jsem pasivně ležela na lehátku a terapeut mě naváděl. Nikdy bych nevěřila, kolik emocí to spustí a jak hodně budu unavená! A pak mi to došlo- všechno je v našem nervovém systému uloženo. Ať už ve svalech nebo vnitřních orgánech, ale mnohdy zapomínáme, že jsme zažili také radosti a bolesti,které jsou naši součástí...
Bohužel, o tom se ještě mnoho nemluví. Často si "hrajeme" na to, jak propojujeme psychiku a fyzickou stránku naší bytosti, ale realita je leckdy úplně jiná.

Feldenkrais ve zkratce
Mosché se, dle mého názoru, snažil učit lidi prostřednictvím pohybu, dával jim možnosti, ale volbu nechal na nich. Pohyby jsou prováděny pomalu, plynule, bezbolestně a lekce je prokládána častými pauzami, aby to mozek mohl všechno vstřebat.
                       
  Feldenkrais v praxi- využití prvků Feldenkraise při bolestech krční páteře
Samotnou mě překvapilo, jak účinný je tento cvik, kdy pohybujete očima, ale zvyšujete rozsah pohybu krční páteře. Jasně, pro lékaře nebo fyzioterapeuty to není žádné překvapení a pro ty ostatní- vše je v našem těle propojeno.

                                      
Leh na zádech, DKK natažené nebo pokrčené (HKK mohou být volně podél těla)
Pohyb provádějte pomalu, s minimální silou, plynule, volně dýchejte, musí Vám to být příjemné (pokud ne, tak snižte rozsah pohybu nebo si pouze představujte, že pohyb děláte)1. Představte si místo očí ručičkové hodiny 
a) Pohybujte očima nahoru směrem na 12 a zpět na 6 - několikrát opakujte, odpočiňte si
b) Pohybujte očima ze 3 na 9 a několikrát opakujte, odpočiňte 
c) Zkuste všechny číslice ( na 1 - na střed, na 2 - na střed........až na 12)

Od té doby, co jsem se začetla do knih o Feldenkraisově metodě, stala jsem se jejím fanouškem, ale protože jsme každý z nás jiný, tak i každý z nás inklinuje k něčemu jinému- někdo miluje pohyb, někdo je radši v poklidu. Platí to i s Feldenkraisovou metodu. Někdo na ni nedá dopustit, jinému nesedí...


čtvrtek 3. listopadu 2016

Kdo chce být milionářem?

Neznám člověka, který by nikdy v životě neřešil peníze, ba co víc, možná jsme jimi ovlivněni víc, než si sami dokážeme připustit. Nevěřím, že nikdo z nás si nikdy neřekl: "Ach jo, kdybych tak měl víc peněz, tak bych mohl..." nebo "Sakra, jak získat víc peněz?" Ale zkusme se na to podívat trochu s nadhledem, co když si uvědomíme, že peníze jsou prostě jenom papírky. Papírky, které nám umožňují koupit si věci nebo zážitky, které chceme. Věřím na zákon přitažlivosti, který říká, že podobné se přitahuje, takže pro mě je to tak i s penězi. Když si budeme říkat: "Mám tak málo, ach jo," nebo "Jsem chudý," tak je velmi pravděpodobné, že naše realita taková opravdu bude. Vždyť Vesmíru dáváme jasný signál, jakou realitu chceme mít.
Ani já nejsem výjimka, spoustu let jsem měla negativní vztah se svými penězi, i přesto, že jsem si myslela, že dělám všechno správně. A ejhle, ono ne... Na druhou stranu, někdy to prostě trvá, než člověk ta všechna moudra vstřebá a doteče to tam, kam skutečně má. Začátkem roku jsem dostala doporučení, jak na to. A tady to je:
Nosit červenou, dlouhou peněženku
Proč? Vejde se Vám do Vaši současné peněženky třeba pětitisícovka nebo bankovky musíte překládat? Tak to je přesně důvod, proč ji vyměnit. V peněžence by měly být bankovky srovnané a dané pořadí by se mělo dodržovat. Navíc v ní mám jen skutečné peníze a ne papírové účty. Veškeré svoje snažení jsem ještě podpořila čínskými penízky na červené stuze. Zlatá a červená jsou prý barvy bohatství. (Musím říct, že na začátku to pro mě všechno bylo děsně nepohodlné, opravdu. Místo své malé, oblíbené peněženky, jsem měla skoro kabelku, která se nikam nevejde. Ale na druhou stranu je všude vidět a vždy ji najdu).
Třínohá žába do rohu každé místnosti
Malá třínohá žabka se stará údajně o naše bohatství, takže jsme jednu malou, zlatou žabku umístila do rohu obývací místnosti. (Skoro o ní nevím, ale je tam).
Něco zlatého ke vchodu
Prý je to pro to, aby Vás bohatství vítalo již ode dveří. Dobrá, tedy. Na komodu vedle vchodových dveří jsem si dala zlatou, kovovou mísu.
Dej a bude Ti dáno, přej a bude Ti přáno.
Nevěřím, že nikoho z nás nikdy nenapadly závistivé myšlenky. Není potřeba se za ně stydět ani trestat. Jsou prostě naší součástí. Občas je ale fajn je vyměnit za přející myšlenky. A s dáváním to platí dvojnásob. Z každé výplaty, ale i příjmu navíc odvádím část peněz na charitu nebo lidem, kteří to potřebují. Věřím v celistvost a rovnováhu Vesmíru, tak proč se prostě s někým nepodělit a dát tím jasně najevo, že mám dost.

Díky těmto podpůrných prostředkům se moje finanční situace o mnoho zlepšila. Zdůrazňuji ale slovo "podpůrné", neznamená to, že sedíme a čekáme, až peníze zaklepají nebo si otevřou dveře se slovy: "Ahoj, tak jsme tady." Nene, to opravdu nefunguje. Ale věřím (moje realita je taková), že si díky tomu přivoláme příležitosti, šance nebo činnosti, které nás budou bavit a navíc si přilepšíme, tak proč to nezkusit?