Stránky

středa 26. října 2016

Neplánovaný piknik v Karibiku


Když se mě Dominique, francouzský fyzioterapeut, zeptal, zda s ním strávím odpoledne, neváhala jsem ani vteřinu a to z několika důvodů: Zaprvé- byl skoro jediný Francouz na Guadeloupe z mého okolí, který hovořil plynně anglicky. Zadruhé- byl místní, takže znal zákoutí, které by mi jako turistce mohly být i nadále utajeny a zatřetí jsem opravdu nechtěla sama trávit slunné sobotní odpoledne.
Vyrazili jsme na pláž nedaleko města Bouillante, což je také proslulé místo pro potápění (kterému jsem se ale prozatím díky svým skrytým strachům úspěšně vyhýbala). Vyrazili jsme po obědě a po cestě jsme se ještě zastavili u malého vodopádu. Je pravda, že po jediné silnici, která spojovala část Basse Terre a Grande Terre-  La Route  de la traversée, to svištělo jako po másle. Cestou jsem zjistila, že jedeme cíleně na piknik, který pořádali nějací jeho přátelé. "Výborně," zajásala jsem, "alespoň zase potkám nějaké nové lidi."
Vzhledem k tomu, že jsme se ocitli  nedaleko sopky La Sufriére, tak se sněhově bílý, karibský písek proměnil v ten černý, sopečný. "Místečko jako stvořené pro piknik," libovala jsem si. Pravděpodobně proto, že jsem byla jedinou zástupkyní z České republiky, stala jsem se zčista jasna celebritou a každý se se mnou chtěl přátelit a připíjet si na zdraví karibským punčem nebo vínem. (Vážně jsme se v tu chvíli obávala jak skončím). Navíc já jsem tenkrát
ovládala jen pár francouzských slovíček. To ale nic neměnilo na faktu, že jsem si připadala jako princezna, protože se o mě všichni starali a nosili mi všelijaké místní speciality. Nejvíce usilovala o moji přízeň asi třináctiletá slečna, která mi se zájmem pokládala otázky typu: "Kdo je tvůj oblíbený herec nebo jaká je tvoje oblíbená kapela?" Vzpomněla jsem si na svoje začátky němčiny, kdy jsem uměla jenom věty tohoto typu. V komunikaci jsme se snažily obě, takže jsme si přece jenom nakonec nějaké informace přece jenom vyměnily.
Když jsem měla dost opalování, pozorování místního šumu a konverzace, rozhodla jsem se, že vyzkouším teplotu karibského moře. Dominique mi půjčil šnorchlovací brýle a upozornil mě, že kromě pozorování menších i větších ryb, jsou zde ideální podmínky na pozorování želv. Opravdu! Pár metrů od břehu jsem poprvé v životě spatřila ohromnou mořskou želvu. Musím říct, že jsem se ale díky tomu málem utopila, neboť jsem se potápěla do ohromné hloubky na jeden nádech, a to jenom proto, abych ji viděla zblízka.
Večer jsme seděli na písku, uvolněně si povídali o všem možném a pozorovali slunce, které nekompromisně  zapadalo za protější ostrůvek. Z nedaleké restaurace nám doléhaly zvuky bubnů a i přesto, že již byla  skoro tma, teplota byla příjemná a neklesala pod dvacet-pět stupňů.  Nepřemýšlela jsem nad ničím, jenom jsem si užívala příjemnou společnost a pozorovala mořskou hladinu. Byla  jsem vděčná a  přála jsem si zažít mnohem víc těchto podobných okamžiků...



Žádné komentáře:

Okomentovat