Stránky

středa 19. října 2016

Mezilidské sítě

...nebo rodinná pouta?
Jednou mi někdo řekl, že každý člověk je s jakýmkoli jiným člověkem na této planetě spojen pomocí tří dalších lidí. A myslím, že to někdy zažil každý z nás: Prostě ten pocit, kdy zjistíte, že svět je prostě malé místo.
Poslední dobou velmi často přemýšlím nad tím, co jsou zač  lidé, které denně potkávám. Jsou to rodiče? Nebo děti? Jsou šťastní? Mají starosti? Jsou nemocní?  Kolik je na světě asi lidí a s kolika z nich se denně potkáme? Napadá mě k tomu jedno velké téma na zamyšlení. Denně potkáme nespočet lidí a nic o nich nevíme. Kolik lidí denně potkáme poprvé a naposledy? A s kolika si řekneme dobrý den nebo prohodíme pár vět nenucené konverzace? S kolika z nich se potkáváme denně a neřekneme si nic, maximálně se na sebe občas usmějeme? Všichni si kolem sebe během života vytvoříme okruh známých a příbuzných, se kterými udržujeme kontakt, pořádáme s nimi oslavy, návštěvy, svěřujeme se jim a zkrátka trávíme s nimi čas. A takhle většinou strávíme celý náš život. Zajímavé. Denně vyslechneme bezpočet telefonátů, popřípadě vidíme mnohá setkání a můžeme se jenom domnívat, kde ti lidé bydlí, s kým se potkávají, nad čím přemýšlí, co zrovna řeší. Jsou spokojení nebo nešťastní? Jestli jsou sami nebo s někým žijí? Je to maminka a dcera nebo je to kamarádka, co zrovna hlídá? A co ten postarší pán ve vlaku, kterého jsem nedávno potkala? Je to dědeček? Má doma babičku a spoustu vnoučků nebo jel prostě na výlet, protože nemá nikoho, s kým by mohl trávit čas? Nebo ostatní návštěvníci restaurace? Co asi dělají, nad čím přemýšlí, chodí sem pravidelně, nebo jsou tu náhodně, protože v jejich oblíbené restauraci nezbylo žádné místo?
Člověk je tvor společenský, ale proč se narodíme sami za sebe a umíráme sami se sebou, má to nějaký hlubší význam? A co znamená to období mezi tím, kdy si kolem sebe vytváříme svoji malou společnost nebo naopak veliké společenství lidí, se kterými chceme trávit odpoledne, zajít s nimi na večeři nebo si jít třeba o víkendu zasportovat.
V momentě, kdy se vdáme nebo oženíme, vznikne něco zcela nového. Spojujeme rodiny dvou lidí. A když se nám to podaří, máme možnost si rozšířit okruh lidí, kteří přijmeme mezi sebe. Z lidí, které jsme třeba ještě před pár lety neznali,vytvoříme přes noc naše příbuzné a nazýváme je  švagr, švagrová nebo tchyně a tchán...
Bohužel, když nemáme to štěstí, musíme leckdy vycházet s lidmi, které nám nejsou blízcí, ale i v tomto případě si myslím, že není nejlepší "hodit někoho úplně přes palubu" z jakéhokoli důvodu. Naopak, opravdová odvaha je překonat sebe sama a snažit se pochopit toho druhého...

Žádné komentáře:

Okomentovat