Stránky

pondělí 10. října 2016

3 za 3 aneb jeden stát měsíčně...


Během léta se pro mě stalo magické číslo tři. Splnila se mi přání a rovnou třikrát! Měla jsem možnost navštívit tři různé státy- Litvu, Holandsko a Ázerbájdžán. I přesto, že se jednalo o pracovní cesty, nahlédla jsem alespoň trochu pod pokličku každého z nich. A snad i nasála atmosféru tamního prostředí...



Litva 
V Litvě se mi poštěstilo mít  jedno volné odpoledne na "proběhnutí" centra hlavního města. Vyrazila jsem bez mapy a telefonu. I přesto, že jsem schopná ztratit se i v Praze. Na druhou stranu mi nedělá problém zeptat se, když nevím kudy kam a beru to jako výbornou příležitost k navázání hovoru s místními. Do středu města jsem vstoupila majestátní hlavní branou. Centrum hlavního města  mi v něčem připomínala moje milovaná města - Prahu nebo Vídeň. Překvapilo mě, jak na relativně malém místě je velká koncentrace kostelů. Byla jsem vděčná za příležitost zúčastnit se  dvou mší a jednoho předávání vysokoškolských diplomů- pravděpodobně se jednalo o něco takového. 
Možná, že díky tomu, že jsem neměla nastudováno a zjištěno, na co se mohu těšit nebo co nesmím vynechat, mohla jsem být akorát příjemně překvapena. Po hlavní třídě jsem se dostala až ke kopci, na jehož vrcholu se tyčila věž kulovitého průřezu- Gedimino pilies bokštas - místo s bohatou historií. Pro mě vskutku úchvatné! Bylo to pro mě skutečné překvapení, které jsem nečekala. Bez váhání jsem vyšlapala až k vrcholku- možná o něco kratší výšlap, než vystoupat na Pražský hrad. Díky slunečnému počasí jsem obdivovala místní výhledy a zjistila jsem, jakým způsobem je odděleno staré město od nového. Po cestě zpátky jsem prozkoumávala obchody s pohledy a suvenýry. 
Bohužel, jako milovnici jídla mě mrzelo, že jsem neochutnala nic z místní kuchyně. Vypadá to, že si to šetřím na příští návštěvu.

Holandsko
Holadsko je stát marihuany, tulipánů a kanálů- tak jsem si to alespoň myslela ve své hlavě. Díky výborné poloze hostelu Stayok, jsem měla přístav Rotterdam jako na dlani. Slunečné počasí je v Holandsku výjimečné, natož teploty přes třicet stupňů- obojí se nám poštěstilo. V hostelu jsem si občas připadala jako exemplář a nevěděla jsem, zda se nejedná pouze o nějaký architektonický výstřelek- co pokoj, to unikát. (Kvůli nefunkční klimatizaci jsem vystřídala tři). Abych to trochu vysvětlila: Bydlela jsem v krychli, kterou si chodili fotit turisté, takže jsem se občas cítila  jako chodící socha v muzeu. Šok číslo dva jsem zažila, když jsem vešla do moderního nákupního centra Blaak markt a zjistila jsem, že kromě klasických obchůdku, kaváren nebo velkého potravinového řetězce, zde lidé i bydlí. Prostě bydlíte v obchoďáků. Pro někoho možná lákavá nabídka, ale já si nechám svůj byt v horách. Během týdenního pobytu jsem svůj život obohatila o spoustu zážitků: dvakrát jsem běžela centrem a podél vody, po krátkém rozhovoru jsem odmítla nabídku  na večeři, popovídala si u kafe o všem možném s majitelem kavárny, a nakonec jsem si užívala víno na nábřeží. Rotterdam mě překvapil svými architektonickými kousky, zapadlými lavičkami u vody a cyklisty. Musela jsem si zvyknout na pro mě doposud nezvyklý fakt, že se musím rozhlížet daleko víc, než jsem zvyklá, abych nepřišla k úrazu a musím říct, že moje centrální nervová soustava tím byla občas pěkně vyčerpaná!

Ázerbájdžán
Nikdy před tím jsem na východě nebyla, když nepočítám Srí Lanku a Turecko. Těšila jsem se na místní kuchyni a neměla jsem žádná očekávání a bylo to dobře! Celkem jsme v Baku strávili 3 dny. Bydleli jsme v hotelu u letiště. Děkovala jsem za to každý den. Miluji letiště a miluji letadla - tady jsem měla oboje. Nočním Baku jsme s naším vstřícným průvodcem projížděli v noci. Mělo to dvě výhody- teplota vzduchu měla příjemných dvacet-pět, budovy byly nádherně osvětlené v národních barvách a nikde nebyly turisté. Co víc si přát? Říká se, že Baku je nový Dubaj. Nevím, nemohu potvrdit, ani vyvrátit, neboť jsem v Dubaji ještě nebyla. Kolem jedné ráno jsme popíjeli klasický černý čaj a pochutnávali si na kousku cheescake na promenádě blízko hotelu Hilton. Já jsem byla nadšená! Druhý den jsme si udělali "rychlo-výlet" ke Kaspickému moři. Jsem bačkora- nekoupala jsem se. Užívala jsem si procházky po pláži a sbírala mušle, a že jich bylo! Ještě nikdy jsem nezažila, že nechodíte po písku, ale po mušlích.
Baku byl pro mě úplně jiný svět. Osvětlené, prosklené budovy Flame towers, sucho a ropné vrty. Pro mě i stát protikladů- na jedné straně obchody s luxusními značkami pro turisty, na druhé straně "otřískané žigulíky".





Žádné komentáře:

Okomentovat