Stránky

úterý 27. září 2016

S nikým se nesrovnávej


"S nikým se nesrovnávej, a jeď si svý!" To je rada nad zlato. Poprvé mi ji řekl před zkouškou z anatomie můj kamarád, když jsem se stresovala , že jsem pozadu v učení a nestíhám- nejspíš klasická věta vysokoškoláka.
Myslím si, že to někdy zažil každý z nás. Pocit, kdy se srovnáváme s ostatními, protože jsou úspěšnější, krásnější, lepší a tak podobně. Musím říct, že mi dlouho dobu trvalo a stále ještě občas trvá přijmout toto jednoduché pravidlo jako svou denní mantru a žít podle ní. Často sklouzávám k tomu, že mám plnou hlavu myšlenek o tom, jak ostatní, kteří jsou navíc mladší než já, jsou mnohem dál na svoji cestě životem. Jsou úspěšnější, preciznější, vytrvalejší, trpělivější, prostě lepší. Že by jsem se nechala unášet davem a stal se ze mě "cílový feťák", který si vytyčí určitou metu a dokud se k ní nedostane, tak není spokojen? Občas vnímám, že mě "dohnala" dnešní zrychlená doba, která je velmi často zaměřena na úspěch a cestu vpřed. Někdy je pro mě těžké držet se vlastní cesty a pokračovat svým tempem a udržovat si svoji harmonii a stoický klid.  Je to zkrátka nejspíš moje věčné téma. Možná to souvisí s mým perfekcionismem- být nejlepší za každou cenu a s vysokými nároky, které na sebe mám.
No jo,  ale stejně jako já tiše obdivuji své vzory, tak naopak já sama mohu být pro někoho jiného vzorem nebo inspirací a tiše by si přál být na mém místě. To je ale zjištění! Nedávno jsem seděla se svoji blízkou kamarádkou na večeři a ona mi během rozhovoru povídá: "Markét, chtěla bych být jako ty. Když si něco vezmeš do hlavy, tak k tomu vždy dojdeš." Je zapotřebí si uvědomit, že každý z nás máme jiné vlohy, jiné dary, jiné záliby a jiný životní příběh, který píšeme do velké knihy života. Vždyť každý z nás má za sebou úspěchy, za které se může ocenit a být na sebe patřičně pyšný. Kolika lidem jsme pomohli třeba jenom tím, že exitujeme? A v tu chvíli mi to došlo. Musela jsem se usmát. Podívala jsem se na to z té druhé strany.  Každý z nás je jedinečný, každý z nás zažil něco jiného, každý z nás má jiné životní zkušenosti, každý z nás má jiné cíle a každému jde od ruky něco jiného. Vždyť kdybychom byli všichni stejní, nebyla by to nuda? A navíc, jaký máme dar, když z milionu spermií se právě ta jedna dostala k tomu vajíčku a díky tomuto spojení vznikl zárodek našeho JÁ.

 Pro mnoho z nás je snadné  občas "sklouznout do roli oběti." Vždyť ze všech stran nás zahlcují fotografie dokonale vypadajících žen a úspěšných mužů, kteří se na nás usmívají z předních obálek věhlasných časopisů. A i přesto, že víme, že se mnohdy jedná o fikci a úpravy photoshopu, naše centrální nervová soustava a naše emoce nám občas dávají pěkně zabrat. Zvláště v situaci, kdy se nám moc nedaří a něco nejde od ruky přesně podle námi vytyčeného plánu. Třeba je to okamžik, kdy nás život zkouší, jak jsme odolní při snaze zůstat sami sebou. Jak v tu chvíli dokážeme být silní a říct si, že máme vlastní  cestu, i když po ní třeba musíme kráčet do kopce, když nám ostatní mávají již z vrcholu. Možná v tu chvíli stačí uvařit si teplý čaj nebo si dát sklenku červeného vína a podívat se na to pěkně s nadhledem. Nebo se usmát svým  myšlenkám, které se za každou cenu snaží získat naši pozornost. Anebo si jenom stačí říct, že na to nejsme sami, že minimálně jeden člověk řeší v tuto chvíli úplně to samé, co my:  chce být prostě lepší, nejlépe hned...

Žádné komentáře:

Okomentovat