Stránky

pondělí 12. září 2016

Dopis vděčnosti


Vděčnost je mocná, zdokonaluje náš život. Bohužel, někdy si to ani neuvědomujeme. V mnoha knihách jsem se dočetla, že pokud budeme více vděční, náš život nabere úplně jiný směr. Když už jsem to četla asi v páté knize, řekla jsem si, že když každé ráno poděkuji za to, že jsem se probudila, nic neztratím a možná získám. Být více vděčná za to co mám a nenaříkat na to, co nemám, mě naučilo také cestování - především do rozvojových zemí. Uvědomila jsem si, že není samozřejmostí lehnout si večer do čisté postele, napít se čisté vody z vodovodu nebo mít možnost říci veřejně co si myslím. Je to snadné- stěžovat si na to co nemáme, co nám chybí. Ano, také si občas uvědomím, že si na něco stěžuji. Například, že nedostanu vždy to, co chci, a že má se mnou život úplně jiné plány. Dokážu se hodně sebe-litovat a naříkat na všechny negativní věci, které mě  v životě potkaly. V tento okamžik mám dvě možnosti - buď setrvat v mrzutém rozpoložení nebo si číst dopis vděčnosti. Prostě jsem si jedno odpoledne napsala na čistě bílý papír všechny lidi, věci nebo své vlastnosti, za které mohu být vděčná. Nevěřili byste, jak rychle se papír zaplnil. Stačí, když začnete popisem sebe nebo věcmi, které se Vám za Váš dosavadní život povedly. Nevěřím, že někdo nenajde alespoň deset věcí. Pokud je to i přesto pro někoho stále nereálné, tak si zkuste představit Váš byt nebo se podívat na Vaše oblečení a co třeba to, že můžete číst? Mnohdy bereme za samozřejmost i kartáček na zuby. Ano, uvědomuji si, že mnoho z nás by chtělo více peněz, více lásky, více pozornosti, více času... Ale zkuste se někdy zamyslet nad tím, že někdo na planetě by si chtěl přečíst knihu nebo se napít čisté vody. Sama pro sebe jsem svému dílu dala název: Dopis vděčnosti. Uznávám, že jsem se zatím nedostala k tomu, abych si ho každý večer před spaním četla a pravidelně. Zatím jsem zůstala u plánu. Věřím totiž, že by tento čin měl ještě pozitivnější dopad. Nevadí, i tak cítím, že za dobu, který jsem více vděčná a děkuji za to, že svítí sluníčko nebo že se na mě usmála paní prodavačka, je můj život veselejší a jiný. Navíc zjišťuji každý den, že věcí, za které mohu být vděčná, přibývá. Minimálně jednou týdně si ráno předříkávám všechno, za co jsem vděčná. Přeskakuji, doplňuji, míchám svoje vlastnosti s lidmi, které jsem potkala nebo mě stále doprovází na mé cestě životem  a podobně. Každý týden je to jiné. Jsem neuspořádaná a nemám žádný systém.  Ale i tak pozoruji, že každý týden na to potřebuji víc času, protože věcí, za které jsem vděčná, opravdu přibývá. Abych to vylepšila, napsala jsem si na ledničku slovo děkuji a větu jsem vděčná. A když se mě někdo ptá: "Za co děkuješ nebo za co jsi vděčná?" Odpovídám: " A Ty nemáš být  za co vděčný nebo za co poděkovat? A co třeba za život?

Žádné komentáře:

Okomentovat