Stránky

pátek 15. července 2016

Výšlap na La Soufriére
Před odletem na francouzský department v Karibiku- ostrov Guadeloupe, jsem věděla, že chci vylézt na nejvyšší aktivní sopku na ostrově. La Sufriére se díky svojí výšce pyšní také privilegiem být nejvyšší sopkou celých Malých Antil. Když mi Aurélien, můj francouzský kamarád, kterého jsem poznala na Couchsurfingu, oznámil, že vyrazíme v 5 hodin ráno z parkoviště u obchodu Leader Price v Le Moule, zděsila jsem se. Co naplat, byla jsem nucena vstávat z postele již ve 4 hodiny a poté si s čelovkou v domě mých hostitelů chystat věci na cestu.  Do Le Moule jsem dorazila den před tím a navíc po tmě, takže jsem si matně pamatovala cestu k radnici, natož pak k Leader Price. Po cestě na domluvené "rendez vous" jsem potkala pouze jednoho pobíhající psa a mladého černocha, který se pravděpodobně vracel  z bujarého večírku. Bylo vidět, že vstávat v zimě před 5. hodinou ranní je brzy i pro místní.
Čekání před prázdným obchodním domem a přesun na Basse Terre
I přesto, že jsem na parkoviště dorazila kupodivu včas, obdržela jsem zprávu, že se Aurélien malinko opozdí. Ještě že tak, říkala jsem si, neboť jsem mohla na parkovišti alespoň posnídat. Nutno podotknout, že tímto počinem jsem se postarala o ranní zábavu všech černochů, kteří přijížděli do práce na svoji směnu. Do teď nevím, co znamenal jejich nechápající výraz ve tváři, když mě viděli, jak si na patníku pochutnávám na máslovém croiassantu a upíjím k tomu vodu z plastové láhve. Můj nový kamarád mě ale naštěstí nenechal dlouho čekat a těsně před 5.30  jsme vyrazili vstříc našemu dobrodružství.
Cesta na druhou polovinu ostrova Guadeloupe- Basse Terre trvala něco kolem hodiny. Během ní jsme se stihli seznámit, začít si rozumět a zvykat si na anglický akcent toho druhého. Pravdou je, že díky naší zapálené diskusi o tom, jak se žije na Guadeloupe, ve Francii a Čechách, jsme se na cestě párkrát malinko ztratili. K úpatí sopky jsme ale dorazili kolem 7. hodiny a hned po výstupu z auta jsem si stihla povšimnout, že zatímco nás dva výstup teprve čeká, jsou tací, kteří běží v propoceném tričku již zpět.
Vzhůru k nebesům
Prvních pár kilometrů jsme šli po nové asfaltové silnici, po které jsme ještě bývali mohli pokračovat autem. Ani jednomu z nás to ale nevadilo, protože zhruba zhruba za necelé dva kilometry se terén rapidně změnil- nejprve ve vysoké kamenité schody, posléze  v užší pěšinu. Pozvolným tempem jsme stoupali vzhůru. Během výstupu jsem obdivovala Francouze, jaké mají nádherné informační tabule a nutila přitom Auréliena, aby mi je překládal slovo od slova do angličtiny. Jeho vstřícnost jsem mu vzápětí oplatila, protože nás zastihl nejspíš z nadměrné vlhkosti prudký déšť a já jsem měla pláštěnku navíc. Čím výš jsme stoupali, tím byla mlha sytější a vlhkost nepříjemnější. Ráz krajiny byl výrazně jiný, než na který jsem byla doposud zvyklá- místo suchých listů a vyprahlé krajiny zde bylo mnoho jasně zelených, velkých rostlin. I přesto, že nejsem žádný  botanik, musím říct, že barevné květy a svěží zelená barva si právem zasloužily můj obdiv.
Nejvyšší bod Malých Antil a vůně pekla
Na vrcholu sopky, tedy ve výšce 1467 metrů nad mořem, jsem si připadala jako bych zdolala alespoň Mont Blanc. Na chvíli jsem zvažovala, zda pokračovat až k vulkánu, když jsem přes hustou mlhu viděla sotva půl metru dopředu. Aurelién mě ale naštěstí přesvědčil, že je to nezbytné, že bez toho prostě nemohu odjet a tím pádem jsme pokračovali po malé pěšině, vyznačené žlutými, dřevěnými patníky. Musím poznamenat, že to stálo za to, neboť jsem doposud neměla to štěstí vidět aktivní vulkán a ucítit "vůni" síry a dalších unikajících plynů, které se valily vzhůru k obloze jako pára nad hrncem. Po chvíli čekání se dokonce i lehce vyjasnilo a vulkán se nám ukázal v celé svojí kráse.


Cesta dolů za odměnu?
Cesta dolů nám ubíhala daleko rychleji, i přes častá uklouznutí po vlhkých kamenech. Mlha se  malinko rozestoupila a čas od času jsme mohli zahlédnout městečko Basse Terre a Karibské moře. V tuto chvíli jsem dokázala ocenit, proč mě Aurélien "tahal" z postele ve 4 ráno, neboť nahoru se valily davy turistů a místních. Pravděpodobně je to pro ně stejný sobotní výlet, jako pro nás výstup na Sněžku. Zatímco já měla pusu od ucha k uchu, skupinky protijdoucích výletníku mi sotva odpověděli na pozdrav. V tu chvíli jsem si ale vzpomněla na sebe a uklidňovala se, že to je jistě jenom únavou z výstupu.
Po sestupu jsem nás odměnila svačinou v podobě francouzské bagety se sýrem a banánem z místního  trhu. Jen co jsme si trochu odpočinuli, tak jsme se vydali směrem k zaparkovanému autu a já byla ráda, že jsem si splnila svůj stanovený cíl do posledního puntíku.


 Vyšlo v Lonely Planet (http://www.lonelyplanet.cz/prispevky/vyslap-na-la-soufriere-ostrov-guadaloupe)

Žádné komentáře:

Okomentovat