Stránky

pondělí 4. července 2016

Týden s The Work

The Work-Práce
S metodou the Work jsem se seznámila "náhodou" na facebookové stránce coachingbylucie. Něčím mi ta Lucka prostě sedla. Možná i tím, že v tu dobu, co jsem si její příspěvky pročítala, obývala jeden z ostrovů na Hawai a z mého pohledu vypadala velmi spokojeně. Ve svých příspěvcích často zmiňovala Katie Byron a metodu The Work. Vůbec jsem v tu dobu nechápala o co se jedná a k čemu to všechno je. Každopádně jsem poprvé vyrazila na své historicky první Work café. Jinými slovy sešla jsem se v kavárně ještě s ostatníma holkama- které jsem před tím vůbec neznala a společně jsme "workovaly". V tu dobu mi čtyři nevinné otázky  (Je to pravda? Můžeš s absolutní jistotou vědět, že je to pravda? Kde bys byla bez té myšlenky? A otočení myšlenky do protikladu) nepřišly nikterak zvláštní a žádný průlom jsem ve svém životě rozhodně nepocítila. Jediné, co jsem od této doby věděla, že existují pracovní listy a kniha s názvem: Měj rád skutečnost. Nicméně jsem se ale rozhodla, že dám metodě The Work ještě jednu šanci a zkusila jsem ještě jedno Work café- nyní v Praze.  Vypracovala jsem si svůj historicky první pracovní list. A vida, tentokrát mě to pořádně chytlo za srdce. Už to pro mě nebyly jenom čtyři obyčejné věty, ale čtyři věty, které Vám změní myšlení. Poprvé jsem pocítila alespoň na chvíli to, o čem jsem vždy jen snila - naprostý klid. V tu chvíli jsem se rozhodla, že s touto metodou strávím celý týden- bez mobilního telefonu, bez internetu a s lidmi, které vlastně vůbec neznám.
24 hodinová práce
Přihlásila jsem se na kurz s názvem: Týden Proměny. Upřímně? Název mi přišel malinko "přitažený za vlasy. " Přemýšlela jsem, co to se mnou udělá. Název jsem nikde nahlas neříkala- měla jsem za to, že by se mi všichni vysmáli. Navíc, když jsem někde prohlásila, že se dobrovolně vzdávám internetu a chci být v tichu, dostalo se mi odpovědi, jestli nejsem náhodou v nějaké sektě. V práci jsem oznámila, že jedu na psychologický seminář metody the Work, aby to bylo pro všechny jednodušší.
Když nám Lucka před odjezdem psala mail ve stylu pokud máte nějaké strachy, tak jim nevěnujte pozornost, přišlo mi to zprvu úsměvné. Ale jen do té doby, než jsem si uvědomila, že strach mám a pořádný. Já- extrovertka, která miluje nové lidi a zkušenosti. Samotnou mě to překvapilo. Najednou jsem nevěděla co mě čeká, koho potkám, zda si s ostatními budu rozumět a navíc být celý týden pravděpodobně jen s ženami? No, já se snad dočista zblázním, myslela jsem si. Ale vzhledem k tomu, že jsem maily četla na své dovolené, nepřikládala jsem tomu takovou pozornost, přesně jak Lucka psala.
Týden odvahy začíná
První  dva dny jsem byla  nesmírně unavená - spala bych celé dny. Nevím, zda za to mohlo úplné vysazení kofeinu a sladkého jídla nebo jenom spánkový deficit, ale najednou jsem zjistila, že tento fakt nejsem schopna přijmout. Prostě jsem si vždy myslela že jsem sportovkyně tělem i duší-běhám, cvičím, jezdím na kole a najednou jsem bez energie? Došlo mi, že mentální úklid je náročnější, než si člověk myslí.
Třetí den se dostavila absolutní krize- bylo mi na zvracení a cítila jsem se unavená. Nechtěla jsem s nikým být, všechny jsem nenáviděla a nejvíc sama sebe. Chtělo se mi brečet celý den, neusmívat se, být protivná. Přesto všechno jsem si uvědomila, že na to nejsem sama- mám kolem sebe lidi, kteří mi pomohou.
Po své největší krizi  jsme se zaobírala myšlenkami, jak moc žiji svůj život s nálepkou sluníčka a často se stavím  do role jaká musím být a co se ode mě očekává. Přijmout toto rozčarování bylo na jednu stranu úlevné, ale na druhou mě to dost vyděsilo. Vždyť celý můj život je jenom nějaká vzdálená reality show....
Den před odjezdem mi bylo do pláče z toho, že tento týden "nanečisto" končí a je potřeba se vrátit do reality.  Vždyť co bychom za chvíli  "workovaly" a na čem bychom pracovaly, kdybychom stále žily v ideálním prostředí? Smála jsem se sama sobě, protože z tvrdé holky, která za nic na světě neuroní ani slzu, se stala slečna, která se nestydí za své emoce. V tuto chvíli jsem byla nejvíce vděčná za ostatní ženy a zkušenosti, které jsem získala. Věděla jsem, že pokud budu potřebovat, můžu kdykoli komukoli z naší skupiny napsat nebo zavolat a na danou situaci se podívat prostřednictvím metody the Work.


I přesto, že se již nějakou dobu zajímám o seberozvoj, věřím ve Vesmír a spoustu dalších věcí, nikdy bych nevěřila, jak Vám jeden týden, kdy si na sebe uděláte čas, změní život. Myslím si, že existuje spousta metod a možností, jak prozkoumat sebe. Ale sama za sebe musím říct, že jsem se ještě nikdy před tím nesetkala s metodou, která by mě donutila podívat se tak hluboko dovnitř a začít k sobě i jiným přistupovat úplně jinak. Proto můžu s klidným svědomím a čistým srdcem říct, že Týden Proměny má výstižný název a mohl by pomoci  nejenom jedincům, kteří  jsou otevřeni novým věcem a změnám, ale také těm, co si myslí, že už nic jim neobrátí život naruby

Žádné komentáře:

Okomentovat