Stránky

neděle 24. července 2016

Co byste udělali, kdybyste se nebáli?
Musím říct, že tato jednoduchá věta mi pomohla v mnoha životních situacích. Jediná otázka, co změní naše myšlení Velkou část svého života jsem strávila ve strachu a troufám si říct, že mě můj strach připravil o mnoho životních šancí..
Bála jsem se maturity, bála jsem se zkoušek na vysoké škole (někdy tak, že jsem skoro nespala, nejedla) bála jsem se vyjádřit svůj názor nebo někoho oslovit (vždyť co by si o mě ostatní mysleli, nejspíš, že jsem divná...) bála jsem se dokonce říct si o pomoc (protože přece potom by si o mě lidi mysleli, že jsme absolutně neschopná...). Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že strach máme všichni - všichni jsme se někdy něčeho báli, bojíme nebo budeme bát. Ať už neúspěchu, nejistoty, ztráty....Velmi často nás ničí naše vymyšlené představy o budoucnosti- nic z toho se ještě nestalo, ale nám už v hlavě naskakuje jasný scénář toho, jak daná situace bude vypadat.. Někdy mi to přijde vtipné, když si to uvědomím.
Na druhou stranu jsem si myslela, že když už jsem zvládla tolik životních situací, tak už nikdy strach mít nebudu. Ale život nás zkouší neustále, pokud zvládnete jednu překážku, už na Vás za rohem čeká další a další....Samé výzvy...A když zjistí, co jste schopni zvládnout, tak je to teprve jízda! 
Dnes ráno jsem měla tak obrovskou panickou hrůzu ze zjištění, že to, co mi brání žít život snů, je vlastně můj strach- opravdu mě to překvapilo, neboť jsem tento pocit již dlouho nezažila. Ale objevil se, zčista jasna a začal mě pomalu ale jistě ovládat, jako před cestou na Guadeloupe. A upřímně, mám strach i když klapu tyto řádky- že to bude trapný a kdesi cosi. Ale na druhou stranu, i kdyby to mělo pomoci jen jednomu člověku, povzbudit ho, dodat mu odvahu, že v tom není sám, tak to pro mě smysl má!!!
Ale pak jsem náhodou narazila na video s Nikem Vujicicem (který nemá ani ruce, ani nohy) a došlo mi to: Každý z nás má nějaký sen a každý z nás má nějakou bolest a nějaké strachy. Ničí strachy nejsou víc nebo míň, prostě jsou tady s námi jako naše a stíny a je na nás, jestli je přijmeme za dobré rádce a ovládneme je anebo jestli budou ovládat oni nás...


2 komentáře:

  1. Pekne. Narazila jsem na vas blog v psychologii.cz take bych tam rada prispela, cestuji a konecne se zacala venovat tomu co mam rada a to je psani, tak jsem pred odjezdem za ala psat taktez blog. Rozumim vasi pohnutce ke zmenam, i ja jsem si prosla cimsi podobnym, a stale pozoruji, ze jsem den ode dne takova spokojenejsi se sebou ... :) urcite jste na dobre ceste, budu si Vas cist.

    OdpovědětVymazat