Stránky

neděle 3. července 2016

4 dny au- pair v Karibiku


Samé výmluvy
Po celou dobu studia na univerzitě jsem si přála být au-pair. Záviděla jsem všem svým kamarádkám, které někam mohly vyrazit. Já měla tehdy spoustu výmluv- ať už těžké studium na lékařské fakultě nebo přítele. V tu dobu jsem ale netušila, že o pár let později se opravdu stanu au- pair a to rovnou v Karibiku. Když jsem se totiž jednoho dne sama vypravila na ostrov Guadeloupe, nepředpokládala jsem, že se z tohoto malebného ostrova stane místo, kam se budu moci kdykoli vrátit, neboť zde najdu kamarády i francouzskou rodinu, se kterou si padneme do oka natolik, že se z nás stanou opravdoví přátele.
Opravdová výzva a česká kuchyně v Karibiku
Když jsem jednoho dne opět odletěla na "chalupu"  do Karibiku pobít s přáteli a pocvičit si francouzštinu, tak mě maminka poprosila, jestli bych  mohla zhruba čtyři dny dohlížet na Olivii- jejich tříletou dceru, neboť ona jede na seminář a tatínek bude chodit do práce. Ocenila jsem, že mi chce svěřit takovou zodpovědnost, na druhou stranu jsme si s Lily doposud jenom hrály nebo se "pusinkovaly." Jsem ale člověk, který má rád výzvy a dorozumět se s tříletou holčičkou a s jejím o sedm let starším bráškou pouze francouzsky, to výzva byla, protože jsem se jejich rodný jazyk učila teprve půl roku.
Před maminčiným odjezdem jsem byla vybavena telefonními čísly na rodiče, přesným časovým harmonogramem (samozřejmě ve francouzštině) a základními frázemi typu: chceš svačinu nebo potřebuješ na záchod. Své nové role jsem se chtěla zhostit naplno, proto jsem se rozhodla, že jim upeču naši českou bábovku, jako správná pečovatelka a ochránkyně rodinného krbu. Jaké bylo ale  moje překvapení, když jsem zjistila, že ani v obchodním řetězci typu Carrefour droždí ani prášek do pečiva jsem prostě nesehnala. Dobře, řekla jsem si a operativně změnila své původní plány na bramborové knedlíky se špenátem a vajíčkem, protože to jsou suroviny, které mají prakticky kdekoli a jako desert upeču nejdražší  jablečný štrůdl - vždyť kdo by kromě mě chtěl nakupovat jablka v Karibiku?
Čtyři dny stačí....
První den mi utekl jako voda. Po ranním cvičení jsem nachystala jejich oblíbené crepes, setřela podlahu, vyprala a poté se věnovala Lily. Vše šlo jako po másle. Druhý den jsme již od rána s Lily zápasily - nejspíš se rozhodla, že je zapotřebí otestovat moji trpělivost, protože se za žádnou cenu nechtěla převléct z pyžama a ani pozřít jakékoli jídlo. Na moji otázku jsem po každé dostala stejnou odpověď: No, merci-  tedy ne díky. A tak to šlo celé dopoledne. Nevím,  jakým zázračným způsobem se mi to nakonec povedlo, ale než se tatínek vrátil po obědě domů, byla Lily převlečená, vyčůraná a spokojená. Odpoledne jsme strávili jako správná americká rodina - v obchodním domě. Poobědvali jsme v McDonaldu, abychom udělali dětem radost, poté desert a kafíčko ve francouzské kavárně. Domů jsme dorazili až k večeru. Třetí den se na mě již začala lehce projevovat únava, takže místo toho abych vyvařovala a pekla, tak  jsem se zmohla pouze na ohřátí jídla v mikrovlnné troubě a  večer jsem usnula jako batole. A to jsem tady měla vždycky problém s časovým posunem! Čtvrtý den ráno jsem věděla, že mi skončila šichta a byla jsem za to ráda. Takže když se večer maminka vrátila domů a ptala se mě jak se cítím, tak jsem bez váhání odpověděla, že jsem unavená.

Život nám tedy chystá různá překvapení. Musím říct, že po této zkušenosti mateřství a péči o rodinu asi ještě na chvíli odložím.

1 komentář:

  1. Ja jsem pravovala s detmi skorem patnact let. Zacinala jako au pair. Prispevek me inspiruje k dalsimu memu psani :))

    OdpovědětVymazat